29.11. 2020 – Milada: Úvodní seznámení s EMWL v reálném prostředí na nádech. EMWL konečně dorazilo. Úvodní seznámení ve vyhřátém bazénu by bylo ideální, ale je COVID a bazény jsou stále zavřené. Současná Milada není pro takové seznamování s EMWL úplně vhodná. Podmínky pro makro jsou na mělčinách díky silnému větru problematické a mokrý oblek také neposkytuje příliš komfortu pro dlouhé statiky v takto chladné vodě. Následují mé první praktické zkušenosti a dojmy.
Tag Archives: Olympus E-M1X
Ice Freediving 2020?
26.11. 2020 „Send a raven, winter is coming!“ – Zvláštní pocit, když člověk zahlédne krajinu oděnou do bílé a hned mu na mysli vyvstane představa báječného potápění pod ledem. Krkavci jsou tu a zima se blíží. Kolem 600m už u nás mrzne prakticky celodenně. „Louže“, malé a mělké vodní plochy v těchto výškách začínají pomalinku zamrzat. Tak snad i ještě letos vyjde nějaké to potápko pod ledem.
Zatím tu na Labských pískovcích máme alespoň ledové krajinky nad hladinou. Nastal čas připravit sekery.
Milada – 17.11. 2020
17.11. 2020 – Milada: Výhodou pozdního podzimu je, že noční potápění začíná už v pět hodin odpoledne. Dnešní státní svátek nám pomohl oslavit statný „táta“ sumec. Prostě klasické noční potápko na jezeře Milada. Voda velmi pěkná s viditelností 5-8m a překvapivě rostliny jsou na tuto roční dobu stále velmi pěkné (stále krásně zelené).
Kamenice – 6.11. 2020
6.11. 2020 – Kamenice: Lehký průzkum Kamenice na území CHKO Labské pískovce (mimo NPCS). Relativně silný proud a špatná viditelnost 0,5-1m navíc umocněná temnějším dnem. Ryby odpovídající našemu standardu horských úseků řek tj. celkem četný lipan a pstruh.
Jelení říje 2020 – Story
Rok 2020 nebyl a stále není příliš nakloněn výpravám do zahraničí. Neustálé změny v podmínkách pro cestování hatí prakticky jakékoliv cestovní plány. Intenzivní srážky od poloviny září velmi zhoršovaly viditelnost našich vod a tak přelom září a října byl pro mne ve znamení jelení říje.
Cervus elaphus – 24.9. 2020
24.9. 2020 – Jelen evropský/lesní (Cervus elaphus): Dnešní návštěva CHKO Labské pískovce se po zatroubení jelena změnila na šoulačku. Vítr byl příznivý. Maskovací oblek tak opět našel své uplatnění a následoval jsem pozvolna opravdu těžkým terénem troubení. Postupně jsem se svojí neopatrností i místní neznalostí dostal „bohužel“ přímo doprostřed stáda, kterému „velel“ statný čtrnácterák. Baťoh na zádech sice obsahoval druhé tělo s vhodným objektivem 40-150 f/2.8, ale v rukou jsem bohužel jímal „Miláška“ Olympus 300mm f/4 (FF ekvivalent 600mm). Nečekal jsem, že se ocitnu tak blízko a samozřejmě část stáda jsem tím měl v zádech, což není úplně nejpříjemnější pocit a to pro obě strany. Tolik jelenů a laní pohromadě jsem ve volné přírodě nikdy neviděl. Každým směrem desítky kusů. Bože tohle se prakticky nedá třístovkou/šestistovkou fotit. Všude je v záběru vyjma subjektu zájmu i další noha, paroží nebo zadek. Nakonec se mi podařilo realizovat alespoň pár „cvaků“ jednotlivých kusů či dvojic na okraji stáda, ale troubícího čtrnácteráka jsem měl bohužel vždy v zákrytu masy dalších těl. Super zážitek, radost, obavy, nadšení, naštvání sám na sebe, že jsem si nevyndal před přiblížením druhé tělo a vlezl omylem přímo doprostřed stáda … prostě byl to komplexní zážitek, tak jak to má být.
Update 11.10. 2020: link -> Jelení říje 2020 – Story