Výprava na kontinent klidu, přátelství, hrubé síly a panenské přírody je za námi. Mnoho věcí jsem předpokládal a mnoho věcí, které jsme zažili, jsem si představoval naprosto odlišně. Výprava to byla vskutku životní a při zpětném ohlédnutí náročná, ale zároveň naprosto úžasná. I to, co se zdálo býti na první pohled jako špatné se nakonec ukázalo přínosné, správné a povznášející ducha nebo tělo.
Antarctica @ Global Surveyor 2023 – Kontinent demonstrujícím zároveň hrubou sílu i křehkost. Hory, ledovce, icebergy a praktické ukázky působení exogenních procesů jak z výuky „geomorfologie“ nad hladinou i pod hladinou, ale to je na jiný příběh. Před cestou jsme očekávali na srážky skromné prostředí s jasnou oblohou a více jsme se mýlit nemohli. Vše se mění a na Antarktidě jsme to viděli v plné síle. Jasné nebe jsme za celou dubu expedice viděli jen na pár hodin. Avšak deště jsme si užili až přespříliš. To nebyl déšť, ale liják za lijákem, který občas přešel v sněhovou vánici. Na britské základně Port Lockroy, to je ta základna jejíž budovy měsíc před naší cestou totálně pohřbila blesková sněhová kalamita a na pomoc s odklízením čtyřmetrové vrstvy sněhu muselo přispěchat královské námořnictvo, v letošním roce naměřila absolutní maximum srážek od roku 1986 (měření běží od roku 1986). Stávající posádka čítající čtyři ženy nám lehce poupravila medii vytvořený dramatický obraz. Nešlo o záchranu, ale o pomoc. Samy by tam to množství sněhu odklízely až dodnes. Každopádně čísla mluví jasně a klima v Antarktidě se neúprosně rychle dramaticky mění.
5.12. 2021 – Libouchecké rybníčky: Vyčištění bočního bezpečnostního přelivu a dočistění navazujícího odvodňovacího kanálu horní krajinotvorné nádrže v rámci přípravy na tání sněhu. Zároveň se nám přiblížila sezóna potápění na nádech pod ledem.
Ciconia nigra @ Labské pískovce (video): Příběh jednoho letošního hnízda čápů černých na Labských pískovcích. Nejprve to vypadalo po vší té smůle na malý zázrak, ale bohužel to dobře nedopadlo. Osobně mě to jen utvrdilo, že ochrana přírody je třeba a v budoucnu bude nabývat na významu. Mají to ta zvířátka v naší krajině těžké a my lidé jim to opravdu neulehčujeme. Příroda umí být krutá a pokud se k tomu přidá lidský pohled na krajinu jako primární zdroj, tak to obecně moc dobře nedopadá.
6.6. 2021 – Užovka obojková: Vysychající vodní plocha znamená zvýšenou koncentraci živočichů, velkou potravní konkurenci a také zvýšené množství predátorů. Dnešní odpoledne jsem strávil u jedné takové „umírající“ vodní plochy a mezi nejzajímavější i nejaktivnější predátory patřily užovky obojkové. Během tří hodin jsem na lokalitě pozoroval čtyři kusy. Z nichž jedna byla „vstřícnější“ lidské přítomnosti a nechala se velmi opatrně vyfotit i pod hladinou v menším přítokovém potůčku (viz foto via TG-6, díky Olympusu za vzdálené ovládání mobilním telefonem).
Při jejím druhém návratu do vody ji moje setrvalá přítomnost přímo v přítoku asi zaskočila. Nejprve zaujala obranou pozici a hrdinsky na mě zasyčela. Bohužel ten okamžik jsem fotograficky promrhal a přiznám se, že jsem se i lekl. Pár snímků se mi ovšem nakonec také podařilo (viz foto via E-M1X).
Zbývající tři se chovaly jako standardní ostražité užovky a vždy, když se ke mně přiblížily do již fotograficky zajímavé vzdálenosti, tak mě nakonec prozradil jen drobný pohyb při ostření a okamžitě preferovaly únik.
Další ilustrativní fotografie (viz pokračování/celý článek)
26.11. 2020 „Send a raven, winter is coming!“ – Zvláštní pocit, když člověk zahlédne krajinu oděnou do bílé a hned mu na mysli vyvstane představa báječného potápění pod ledem. Krkavci jsou tu a zima se blíží. Kolem 600m už u nás mrzne prakticky celodenně. „Louže“, malé a mělké vodní plochy v těchto výškách začínají pomalinku zamrzat. Tak snad i ještě letos vyjde nějaké to potápko pod ledem.
Zatím tu na Labských pískovcích máme alespoň ledové krajinky nad hladinou. Nastal čas připravit sekery.
