Olympus 17mm f/1.2 | ApneaSite – underwater on a single breath

Cesta do přírodního ráje je za námi. Očekávání byla velká, ale skutečná přítomnost dávala pravý význam slovu dechberoucí a realita nevšedních zážitků mnohonásobně překračovala naše očekávání. Neuvěřitelné potápění s vodními savci a rybami, kdy nevšední mix pod hladinou doplňovali paryby, kytovci, želvy, plazi, ptáci. Ptáci byli úžasní a to nejen pod hladinou lovící tučňáci, nelétaví kormoráni či stihačky útočící ze slunce v podobě terejů modronohých, ale také na souši fregatky vznešené nebo všudypřítomné pěnkavy včetně na ostrově Wolf žijící pěnkavy ostrozobé (specialista živící se krví). Příroda nám dala možnost nahlédnout pod pokličku do kotle, v němž vařila evoluce.

Odvezli jsme si spoustu podvodních zážitků a zejména pro freedivery se jedná o top lokalitu. Fotíte krmícího se leguána mořského a pozornost vyžadující lachtan ze žárlivosti začne šikanovat leguána. Odtáhne ho za ocas pryč a vrátí se zpět k vám s výrazem „a teď si hraj se mnou“. Ponor mezi stovkami kladivounů střídá ponor s velrybí samicí a mládětem. Otočíte se od velryb a na druhé straně vidíte obrovský autobus v podobě žraloka velrybího. Mola mola na čistící stanici. Masakr … potápěčský i fotografický masakr.

Celé expedici předcházelo dlouhé a pečlivé plánování. Pro nás freedivery přinášela expedice unikátní možnost potápět na nádech na legendárních lokalitách u ostrovů Darwin a Wolf. Tedy na lokalitách, které jsou potápěčskými legendami nejen z pohledu mořské fauny, ale i z pohledu obtížné dostupnosti a zejména náročných podmínek na potápění.

Štěstí nám opravdu přálo. Matka příroda nám v evolučním kotlíků uvařila lahodné menu a následně nás po dva týdny zavalovala štěstím v podobě lahodného pokrmu pro duši i oči. Každá chuť byla uspokojena a každé očekávání bylo násobně překročeno. Ve chvíli, kdy jsme již byli plně uspokojení a chystali se jen vstřebávat zažité, tak matka příroda neváhala, nebrala ohledy a prala do nás další krásu ostrovů i zážitky hlava nehlava.

Zcela samozřejmě to platilo i nad hladinou. V okamžicích, kdy máte v úmyslu jen přejet část ostrova z jedné lokality na druhou, tak se Galapágy nezastaví a stále na vás hrnou tu svou krásu.

Na Galapágách si neodpočinete. Je to prostě masakr. Místo kde i slovo nudné dostává zcela nový rozměr a člověk opravdu začne chápat pravý význam slova „úžasné/awesome“. Jediným potenciálně negativním, co si z ostrovů odvážím, je významně posunutý apetit na podvodní zážitky. Normál se vám po potápění na Galapágách významně posune.

Během expedice jsme potápěli v okolí mnoha ostrovů a jmenovitě podle pořadí našich návštěv: San Cristóbal, Seymour Norte, Darwin, Wolf, Fernadina, Isabela, Santiago, Santa Cruz, Santa Fé, Pizón, Bartolomé.

Obvykle mám sklon zážitky z poslední expedice vždy bezprostředně vyhodnocovat jako lepší než skutečně byly, ale v případě Galapág jsem si chvilku raději počkal a musím říct, že se nic nezměnilo.

Bez přehánění jiné takové místo jsem zatím nepoznal. Jsou samozřejmě místa, kde máte možnost vidět jednotlivé druhy jako na Galapágách, ale tady to bylo vše najednou. To množství druhů je naprosto úžasné. Stále platí, že například Roca Partida nebo Princess Alice Bank jsou skvělé lokality. Skvělé, ale nejsou to Galapágy s mocnou silou zážitků, které se vám vryjí do paměti.

To, že silné zážitky nemusí být jen pozitní pěkně ilustruje předchozí snímek. Nejedná se o pokus o umění, ale křečovitým stiskem housingu pořízená poslední fotografie žraloka s otevřeným okem a zavřenou tlamou. Následovalo zavření očí, otevření tlamy a tři útoky za sebou. Šrámy si naštěstí odnesla jen kamera. U mě šlo po dlouhých letech (2019 JAR) o druhý životní moment, kdy jsem měl reálně pod hladinou skutečný strach ze žraloka.

Respekt, ten máme stále, ale strach … to se často nestává. Galapagos byl vždy „přítulnější“ zvědavý žralok a na Revillagigedu (Socorro a Roca Partida) jsme si jich užili dost. Na Darwinu a zejména u ostrova Wolf se ovšem chovali jako vlci, kteří se pokoušeli odlovit kohokoliv z freediveru, kdo se oddělil od „stáda“. To, že žralok sem tam něco zkusí je relativně běžné ať již jako oportunista ve formě zkoušky bdělosti, vymezení prostoru či hranic, co si může dovolit, nebo uspokojení touhy ochutnat. Tady bylo nejen cítit cílené zlovolné chování. Opakované na agresivitě nabývající pokusy o odlovení freedivera kousek od skupiny nás přesvědčily, že na Wolfu bude bezpečný freediving jen ve větší skupině minimálně 4-6 freediverů (pokud vůbec).

To, že nás freedivery bere vše živé pod hladinou jako další vodní živočichy má obrovská pozitiva. Lachtani nás berou za své a freediver se tak stává lachtanem mezi lachtany. Ovšem být lachtanem (navíc pomalejším lachtanem) má ovšem i svá negativa a to obzvláště pokud opouštíte lachtaní kolonii, kde čeká na neopatrného lachtana vždy skupinka galapágos.

Vody kolem Galapág často připomínají velmi živou rybí polévku. V jednom případě protínají vodu lovící kormoráni, tučňáci nebo terejové.

Pro evropského potápěče bývá malým svátkem, když se potká pod hladinou s kladivounem. U ostrovů Darwin a Wolf není nouze o stovky kladivounů před vámi a stovky kladivounů za vámi. Kladivouni patří rozhodně mezi jeden z druhů ze tři druhů, na který jsem se těšil na Galapágy nejvíce.

Překvapivá, příjemně překvapivá, byla také teplota vody u severních ostrovů, která se pohybovala mezi 24-26 stupni, což je dramatický rozdíl oproti jižním ostrovům, kde nebyla výjimkou teplota 16 stupňů a velmi mimořádně i 14 stupňů.

Přítomnost mořských proudů je vlastně i důvodem proč je na Galapágách tolik života. Potkává se nám zde hned několik oceánských proudů a těmi nejvýznamnějšími jsou Panamský, Humboldtův a Cromweltův. Velmi studený hlubinný Cromwellův mořský proud naráží v hloubce na Galapágy a vzlíná na hladinu především na západní straně ostrovů. Panamský proud je teplý proud Tichého oceánu, který přispívá k vyšší teplotě vody u severních ostrovů. Komplexitu pak zvyšuje ještě Humboltův/Peruánský studený oceánský proud, působící z jižního Ledového oceánu.

Studené proudy přinášení obrovské množství živin a tím tam, kde je vynesena na povrch studená voda jsou vyneseny i živiny. Chladná voda plná živin mění prostředí a celý potravní řetězec je v takových oblastech “jako na steroidech”. Velké množství živin se odráží ve velkém množství malých organismů (producentů) snižujících sice viditelnost, ale slouží jako potrava větším organismům/konzumentům. Celý řetězec pak pokračuje až k vrcholných konzumentů jako jsou velryby, žraloci či ostatní vrcholní predátoři.

Z bohatého světa pod hladinou samozřejmě těží i suchozemský život. Krásným příkladem nám mohou být terejové modronozí lovíci ryby. Vzhledem k přehršli potravy se terejům na ostrovech velmi daří a hnízdí zde v obrovském množství. Mláďata terejů modronohých pak “užívají” pěnkavy ostrozobé, které se živí jejich krví. Úžasný je ten svět na Galapágách. Pěnkavy, které se jinde živí rostlinou potravou nebo hmyzem se na ostrově Wolf živí krví jiných ptáků.

Oceánské proudy jsou důvodem, proč se životu na ostrovech tak daří, ale mohou mít i velmi negativní dopady a to při své změně. Poslední masivní El Niño bohužel mělo za následek téměř likvidaci populace tučňáka galapážského (Spheniscus mendiculus) na jednom z jeho hnízdišť na pobřeží ostrova Isabela. Jediného tučňáka, který prokazatelně hnízdil na severní polokouli. Právě severní část ostrova Isabela leží opravdu velmi těsně nad rovníkem.

Mořské proudy tedy ovlivňují nejen život na jednotlivých ostrovech, ale také naše potápění. Původně jsem plánoval potápění s 5mm oblekem (08/2024). Lehce jsem se obával, že voda bude možná studenější, než by bylo na 3mm oblek vhodné. Opak byl pravdou a 5mm oblek jsem vůbec nepoužil.

Potápění se v mém případě odehrávalo primárně v 3mm obleku. U severních ostrovů bylo několik okamžiků, kdy jsem se i v 3mm obleku „vařil“ a musel jsem se ochlazovat napouštěním vody (pro upřesnění nejen já). Nakonec tedy došlo i na plavky nebo prostý lycrový oblek chránící před sluncem, který našel své uplatnění a to nejen na severních ostrovech, ale i u ostrovů Santiago a Santa Cruz.

Teplotní komfort při potápění bývá velmi subjektivní záležitostí. V každém případě scuba potápěči vzhledem k výrazně menšímu pohybu potřebují výrazně vyšší tepelnou ochranu. Proto doporučení na 7mm obleky prosím berte s velmi významnou rezervou a pro nás jako freedivery jsou na daných lokalitách tyto obleky prakticky nepoužitelné. Doporučeníhodný je 5mm oblek pro freedivery, kteří nemají rádi studenější vody. Naopak pro freedivery středoevropského ražení zvyklé na vodu u nás bude asi nejvhodnější 3mm oblek.