Setkání s největší evropskou lososovitou rybou je vždy krásné. Dobré podmínky a průzračná voda mají schopnost takové setkání umocnit do životní vzpomínky. Světelné podmínky nám bohužel tentokrát příliš nepřály, ale voda byla krásná a hlavatky velmi trpělivé. Na letošní lednové setkání s těmito krásnými rybami budu dlouho vzpomínat.

Instantní akce bývají nejlepší a jinak tomu nebylo ani v tomto případě. Úporný pracovní týden se blížil ke konci a příjemný telefonát kamaráda Bena nastavil plán na víkend. Počasí vypadalo naprosto úžasně, ale ve chvíli, kdy jsme se přiblížili k lokalitě nás uvítala hustá mlha a ta nás střídavě se silnou oblačností provázela bohužel celý den. Ovšem voda byla naprosto perfektní. Viditelnost v proudící vodě protkané korálky vzduchových bublin přesahovala bezpečně šest metrů. No a to hlavní, hned na prvním místě dvě krásné hlavatky, z nichž jedna bezpečně přesahovala 120 centimetrů.

V hlubších tůních byla viditelnost o poznání horší a samozřejmě, že naše aktivita u dna ji příliš nezlepšovala. Ovšem hlavatky byly i tam a tak viditelnost byla jen menší obtíží jinak dalšího příjemného setkání.

Doma v okolí jsem prolezl kdejakou řeku a narazil jsem i na zajímavé živočichy, ale viditelnost v řekách mého rodného kraje je prostě celoročně skličující a to včetně horských řek a říček. Řeky severního Rakouska jsou z tohoto pohledu zcela jinou zkušeností a první ochutnávka na Traunu před 3 lety byla jako úžasný sen. Ben má místní lokality nachozené a propotápěné skrz na skrz. Nechtělo se mi příliš takové místo s hlavatkami opouštět, ale můj průvodce tamní vodu zná a tak informace „Pojďme to zkusit ještě o pár set metrů dolů po proudu, tam je takové pěkné místečko a určitě tam teď budou.“ Byla jednoznačným impulsem k přesunu.

Přesun níže podél toku byl vynikající nápad. Jednak jsem pohybem nad hladinou navzdory mrazivým teplotám prohřál tělo a lehce jsem si tím i zahřál neopren před potápění na další lokalitě. V místě nás uvítala velmi rychle proudící voda, ve které již vzduchové korálky tvořily zajímavé obrazce.  Kromě běžných ryb v tomto pásmu nás uvítala také jedna menší hlavatka, ale za to neuvěřitelně trpělivá. Tedy menší, když mluvíme o největší evropské lososovité rybě, tak menší znamená lehce přesahující jeden metr. Tak vhodněji spíše než menší řekněme mladší hlavatka stáří cca 10 let.

Nepamatuji si kdy naposledy mě z vody vyhnala zima, ale tentokrát to tak bylo a vyjma spousty fotografií jsem si přivezl i nějaké to „obohacení“ na zdraví. Na tato místa se rád vrátím. Instantní velmi pěkná akce a níže připojuji velmi krátké ilustrativní video hlavatky (Hucho hucho).