Tag Archives: Dry

KAR 147 – Backcountry Skishoes

01/2022 – Východní Krušné hory: Loňská sněhová nadílka mě přinutila hned z kraje roku 2021 pořídit kvalitní sněžnice. Byl jsem s nimi naprosto spokojen, ale drobné sklouznutí při cestách krajinou s těžkým vybavením na zádech by asi nebylo úplně na škodu. Koncem roku 2021 počasí poskytovalo optimistický příslib, že i letošní zima by mohla být, co se týká sněhu velmi pěkná. Na doporučení kamarádů jsem tedy v prosinci pořídil backcountry lyže AOC KAR 147. V mládí porouchané a dodnes kovem vylepšené koleno mě po 27 let až do dnes drželo od lyží raději dále. AOC skishoes ale vlastně ani nejsou lyže a je to něco rychlejšího než sněžnice a pomalejšího než lyže. Sníh zatím máme a letos to vypadá, že jaro přijde dříve a bude asi i teplejší než loni, tak bylo potřeba „krkavčí lyže“ KAR 147 vyzkoušet raději dříve než později … což by za současného trendu mohlo také znamenat až za rok.

Aoc skinbased KAR 147 backcountry

Obavy z rychlosti a „nekontrolovatelnosti“ pohybu po 27 letech se naštěstí nedostavily. Set KAR 147 je do oblastí neupravené sněhové pokrývky opravdu vynikajícím společníkem. Pohyb v zasněženém lese je naprosto pohodlný a výborně kontrolovaný i relativně hustým lesem mimo lesní pěšiny. Během prvního testování bylo na trase několik hlubších koryt potoků, ale ani jedno z nich navzdory strmým břehům nepředstavovalo problém a bylo snadné je velmi rychle a kontrolovaně překonat. No a to i v případě člověka s batohem na zádech, který na lyžích navíc nestál téměř tři dekády. Do terénu jsou ty lyže naprosto dokonalé. Posledních pár kilometrů testovací trasy zpět k automobilu se nacházelo na relativně frekventované „cross-country“ trase a tam se z mého pohledu projevila asi největší „slabina“ KAR 147.  Pohyb po upravené trase (mimo stopu) byl pro mě opravdu nepříjemným zklamáním. Přišel jsem si jako „jelen na ledě“. Lyže mi neustále ubíhaly do stran a pohyb byl velmi náročný. Ovšem jakmile jsem ustoupil několik metrů stranou od trasy do hlubokého sněhu, tak se pohyb stal opět příjemným, kontrolovaným a efektivním. Jako mávnutím kouzelného proutku jsem se najednou s méně než poloviční námahou pohyboval více jak dvojnásobnou rychlostí vpřed.

Závěr: Sice jen po jednom testování, ale skishoes KAR 147 mě celkově velmi potěšily. Přesně to, co jsem chtěl. Na zádech batoh s fototechnikou a na něm připnuté krátké, lehké lyže. Ve chvíli, kdy je terén holou botou díky sněhu obtížně průchodný, tak nasadím KAR 147 na standardní outdoorovou botu a frčím dále. V cílové destinaci pak mohu opět lyže sundat a užít si svobodného pohybu s fotoaparátem v ruce dle potřeby. Snad nám ten sníh ještě letos připadne a nebudeme v březnu běhat po lese jen v košili. Loni to bylo v této časti sezóny již více jak 100km se sněžnicemi a letos to je zatím jen slabých 10km prvního testování KAR 147 v terénu, tak nezbývá než doufat.

Corvus corax – blíží se hnízdění 2022

Pokud procházíte krajinou Labských pískovců, tak Vás může upoutat dovádění krkavců velkých (Corvus corax). Letecká akrobacie, vzájemná péče a dovádění těchto vlků nebes je opravdu zajímavou podívanou.

Corvus corax krkavec velký

Zakrátko opět nastane čas hnízdění krkavců (únor-duben). Na našich lokalitách (levobřežní část Labských pískovců) krkavci při hnízdění často sdílí lokalitu se sokolem stěhovavým (Falco peregrinus) ať již se jedná o sdílení z důvodu nouze nedostatečného množství vhodných hnízdišť nebo společné využívání dočasně chráněných ploch v okolí hnízd sokola. V tomto ohledu se velmi snadno zamění příčina a důsledek. Každopádně úvodní fáze nastavování pravidel na hnízdišti a setkání akrobata (krkavce) s lovcem (sokolem), je vždy zajímavé a velmi hlasité.

Corvus corax krkavec velký

Drzí akrobaté hlasitě dorážejí na nejrychlejšího stíhače zvířecího nebe. Zdánlivě celá situace vypadá vyrovnaně a sokol zpravidla buď znechuceně opustí svou oblíbenou odsedávku, obdobně jako my opouštíme podvečer mokřad před obtěžujícím hmyzem, nebo přenese vzájemnou argumentaci do volného prostoru, kde pro něj nejsou krkavci konkurencí. Oba druhy se potravinově doplňují a nekonkurují si. Navíc se zdá, že přítomnost velmi ostražitého krkavce je pro sokola výhodou a krkavec, tak potenciálně plní roli systému včasné výstrahy před blížícím se nebezpečím. Odvaha krkavců a vzájemné hlasité vyříkávání si pravidel většinou končí s návratem větší samice sokola „z dovolené“ na hnízdo.

Corvus corax krkavec velký

Návratu „míru“ do lokality přispívá i časový posun hnízdních fází mezi krkavcem a sokolem. Krkavci jsou typicky během března, kdy sedí na násadě, v okolí hnízda velmi tiší a nenápadní. Sokol je naopak v tomto období na svém hnízdišti velmi aktivní. Ve své domovské oblasti má pár krkavců obvykle několik hnízdišť, z nichž si pro daný rok vybere to nejvhodnější. 

Hnízdění v číslech: Samice krkavce snáší vejce (4-6) typicky v březnu (od poloviny února až po začátek dubna, dle podmínek) a následně sedí na násadě přibližně 20 dní (18-21). Hnízdní péče (délka pobytu mláďat na hnízdě) krkavců je cca 40 dní (35-49).

Pokud v nadcházejícím období narazíte v CHKO Labské pískovce na plochy s dočasným omezením vstupu, tak tato omezení prosím respektujte. Krkavci hnízdí v období, kdy následně Vaše přítomnost v blízkosti jejich hnízdiště pravděpodobně donutí samici opustit hnízdo a následně dochází velmi rychle k prochládání vajec.  

Corvus corax krkavec velký


Galerie Corvus corax 01/2022 via Olympus E-M1X + 150-400mm:

Přiložené fotografie: Polsko 01/2022

Labské pískovce – 25.8. 2021

25.8. 2021 – Labské pískovce: Jdu si tak údolím potoka a koukám, že na hnízdě čápů černých se něco děje. No a on „nový sameček“ si tam stavěl hnízdo. Stavěl lépe než ten předchozí. Takového čápa jsem ještě na hnízdě neviděl a vypadá to Labské pískovce zřídka navštěvující druh „Ciconia spydera sapiens“. Díky a snad to „čapíci“ příští jaro ocení.

Čáp černý – 24.7. 2021 (video)

Ciconia nigra @ Labské pískovce (video): Příběh jednoho letošního hnízda čápů černých na Labských pískovcích. Nejprve to vypadalo po vší té smůle na malý zázrak, ale bohužel to dobře nedopadlo. Osobně mě to jen utvrdilo, že ochrana přírody je třeba a v budoucnu bude nabývat na významu. Mají to ta zvířátka v naší krajině těžké a my lidé jim to opravdu neulehčujeme. Příroda umí být krutá a pokud se k tomu přidá lidský pohled na krajinu jako primární zdroj, tak to obecně moc dobře nedopadá.