Isla Wolf – Galapagos shark (Carcharhinus galapagensis) / Žralok galapážský.
Tak toto není pokus o umění, ale křečovitým stiskem housingu pořízená poslední fotografie žraloka s otevřeným okem a zavřenou tlamou. Následovalo zavření očí, otevření tlamy a tři útoky za sebou. Šrámy si naštěstí odnesla jen kamera. U mě šlo po dlouhých letech (2019 JAR) o druhý životní moment, kdy jsem měl reálně pod hladinou skutečný strach ze žraloka. Respekt, ten máme stále, ale strach … to se často nestává. Galapagos byl vždy „přítulnější“ zvědavý žralok a na Revillagigedu (Socorro a Roca Partida) jsme si jich užili dost. Na Darwinu a zejména u ostrova Wolf se ovšem chovali jako vlci, kteří se pokoušeli odlovit kohokoliv z freediveru, kdo se oddělil od „stáda“. To, že žralok sem tam něco zkusí je relativně běžné ať již jako oportunista ve formě zkoušky bdělosti, vymezení prostoru či hranic, co si může dovolit, nebo uspokojení touhy ochutnat. Tady bylo nejen cítit cílené zlovolné chování. Opakované na agresivitě nabývající pokusy o odlovení freedivera kousek od skupiny nás přesvědčily, že na Wolfu bude bezpečný freediving jen ve větší skupině minimálně 4-6 freediverů (pokud vůbec).
To, že nás freedivery bere vše živé pod hladinou jako další vodní živočichy má obrovská pozitiva. Lachtani nás berou za své a freediver se tak stává lachtanem mezi lachtany. Ovšem být lachtanem (navíc pomalejším lachtanem) má ovšem i svá negativa a to obzvláště pokud opouštíte lachtaní kolonii, kde čeká na neopatrného lachtana vždy skupinka galapágos. Podrobnosti z mé osobní zkušnosti viz níže.