Příroda ať již jste v jakémkoliv biotopu sladkovodním, slaném nebo lese je krásná. Divoká příroda má nejen svůj půvab, ale také přirozenou krutost a to i bez přítomnosti člověka, který umí zejména v naší krajině život dosud volně žijícím živočichům velmi znepříjemnit. Počátkem jara jsem během vyhledávání možných alternativních potápěčských lokalit v době „covidové“ procházel i okolí koryt našich potoků. Příjemným překvapením byl mimo jiné i nález hnízdícího páru čápů černých a to několik metrů od pěkného menšího potůčku v CHKO Labské pískovce.  Pořídil jsem několik rychlých fotek z bezpečné vzdálenosti a v souladu s pravidly pro nerušení hnízdících ptáků jsem pokračoval korytem potoka proti proudu.

Pravděpodobně s jedním z hnízdících čápů černých jsem se setkal ještě několikrát. Tu u nedalekého rybníčku kilometr po proudu a jindy v májový podvečer, kdy seděl na větvi naopak směrem protiproudu od hnízda. Během potápění v okolí Vlčího jezera, které se nachází také v CHKO Labské pískovce, jsem se seznámil s místní stáží přírody a probrali jsme společně mimo jiné druhy i onen pár čápů černých na hnízdě.

Čas plyne a potůček bublá. Člověk zlehka našlapuje. Dalekohledem z pro ptáky bezpečné a komfortní vzdálenosti zkoumá, tak aby nerušil. Srdce fotografa by chtělo jít blíže pro lepší záběr, ale rozum a ohleduplnost vůči hnízdícímu páru to nedovoluje. Pohledem do okuláru dalekohledu se hnízdo zdá být prázdné. Třeba se jim před měsícem toto hnízdo nelíbilo a opustili jej a proto jsem je potkával na jiných místech. Co to leží dole pod stromem! Bohužel i takový je život. Dřívější přátelský kontakt s místní stáží přírody našel opět své uplatnění. Neznalý člověk neví, jaké může napáchat škody a tak bych si sám k hnízdu netroufl.

Stráž CHKO mladého čápa ohledala a byl bez známek jakéhokoliv vnějšího zranění. Správa CHKO ve spolupráci s ornitology učinila další nezbytné kroky (rozbor atd.). Mezitím v hnízdě vejce pomalu vychládají a je to smutný pohled na vracejícího se partnera, který dosedá do hnízda, zatímco jeho druh v černém pytli směřuje do laboratoře. V tuto chvíli je jasné, že tohle pravděpodobně dobrý konec mít nebude.

Zhruba o týden později procházím podél koryta potoka a ve svahu vidím pravděpodobně již kompletně opuštěné hnízdo. V tuto chvíli již velmi pravděpodobně moje přítomnost nikoho neruší a vydávám se tedy do jednoho ze svahů, tak abych dalekohledem viděl také do hnízda. Na hraně hnízda leží jedno vejce a pod hnízdem na zemi jsou vidět další 3 vejce. Dvě z nich jsou rozbitá. Jedno zdá se již delší dobu a obsahuje menší zárodek čápa. Druhé vypadá jako relativně čerstvě rozbité a obsahuje na první pohled větší zárodek v jiném vývojovém stupni. Škoda! Je to opravdu škoda a smutný konec jednoho hnízda, ale příroda je již taková.

smutný pohled

Ptáci a to nejen ti vodní jsou pro mě fascinující zvířata plná neznámých proměnných. Tak jen doufám, že do budoucna bude mé poznání více o pozitivních zkušenostech než těch negativních. Nečekal bych, že se mě taková událost může tak nečekaným způsobem dotknout. Připomělo mi to opět smutné pocity obdobně jako při psaní epilogu SOKO J-21 Jastreb.

25.5. 2020

 (článek nechám cca měsíc uležet a nastavuji zveřejní až po měsíci)