15.2. 2021 – MSR Lightning Explore: Pro zimní návštěvy odlehlých částí horských říček, potoků, potůčků, jezírek a rybníků jsem si tuto zimu pořídil sněžnice. Sněhu se letos urodilo dostatek a pro chůzi „cestou-necestou“ navíc s relativně těžkým vybavením na zádech to člověka příliš nebaví brodit se typicky po kolena a občas po pás sněhem. Má volba právě díky nízké hmotnosti a vysoké nosnosti padla koncem ledna na 30 palcové MSR Lightning Explore (76 cm x 20cm) s možností instalace nástavců (13 cm x 20 cm). Dnešní obhlídkou Olšového potoka  jsem dokončil prvních 100 km s nimi na nohou a tak přikládám pár postřehů.

• Vázání HyperLink je velmi povedené. Princip „set-and-forget“ opravdu platí. Jednou nastavíte patu a od té doby to neřešíte). Nazouvání a sundávání sněžnic je následně super jednoduché a rychlé. Je potřeba přebrodit potok, tak „cvak-cvak“ nohy jsou svobodné. Přebrodit a pak „cvak-cvak“ jdeme dále ve sněžnicích.
• Stabilita (trakce) v terénu je naprosto dokonalá. Kopec 45⁰ žádný problém. Nahoru, dolů, bokem, traverzování vše naprosto v pohodě i na svazích, kde je to i v létě problém.
• Váha sněžnic je velmi příjemná. Pár váží jen 2,04 kg.
• Zvedací patu/hrazdičku (Televator) jsem nikdy neužil a díky masivním hrotům sněžnice perfektně drží na špičce a zbytek sněžnice poskytuje dostatečnou podporu i bez zvednuté paty/hrazdičky.
• Rozměry jsou daní za nosnost a ta je perfektní (max 127 kg bez nástavců a max 136 kg s nástavci). Délka 76cm (bez nástavců) je opravdu dost a sněžnice jsou opravdu kus neskladného železa. Naštěstí je to přesně vyhovující délka pro můj batoh (Singi Stubben), kdy se špička vázaní opírá o horní hranu batohu a konec sněžnic je 1cm nad spodní částí batohu.
• Nástavce jsou pro tuto délku sněžnic z mého pohledu již nepraktické. V případě opravdu velké váhy v batohu sice nástavce pomáhají a v prašanu se pak méně propadáte, ale délka i způsob zvedání sněžnice dlouhé téměř 90 cm je mírně odlišný a zůstává vám ve sněžnici sníh. V mém případě bylo méně namáhavé sundat nástavce a o trochu více se bořit, ale s každým zvednutím sněžnice se zbavit veškerého sněhu na sněžnici.
• Nylonová výplň byla nejprve důvodem k obavám, jak moc bude odolná vůči různým kamenům a větvím skrytým ve sněhu. Pogumovaná tkanina asi nebude tak odolná jako prostý plast, ale za oněch 100 km jsem se v lese párkrát neplánovaně tkaninou před špičkou a vícekrát tkaninou za patou zapřel o špičky kamenů nebo hroty zlomených větví skrytých v prašanu, ale tkanina zatím nenese ani ty nejmenší známky opotřebení. Ovšem je pravděpodobné, že dříve nebo později to přijde a 100 km je v životě sněžnice nic.
• Zvažoval jsem použití hůlek a jistě by to bylo při delších trasách ku prospěchu, ale vzhledem k tomu, že osobně je používám na trasy mezi 10-15 km, kde hlavním cílem výpravy je voda na konci a případně focení (tj. často má člověk i nějaké to vybavení v ruce a nejen na zádech), tak hůlky jsou pro mě zatím dalším zbytečným/překážejícím vybavením o které je nutné se starat.

Sněžnice to jsou vlastně takové ploutve pro potápění se ve sněhu 😉

Nevím, čím to je, že moji přátelé mají potřebu mým hračkám dávat různá  jména a tak v únoru dostávám pravidelně otázku “Bereš si Merkur?”.