Medesy 2021 jsou za námi a rozhodně to byly viditelnosti navzdory zatím ty nejlepší Medesy, jaké jsem zažil. Freečkovací team jsme měli pěkně vyladěný jak očekáváním, zájmy, fyzickou kondicí i výkonem při vlastních ponorech. Scuba team, se kterým jsme se potkávali prakticky pouze na suchu, naší pohodu také podpořil a tak jak to bývá i společná velmi dlouhá cesta potápěčským autobusem na Medesy je již součástí velmi pěkného zážitku.
Na akci jsem si také vezl relativně velké množství fotografické techniky k vyzkoušení a tak svůj report z Illes Medes 2021 rozdělím do dvou částí/odstavců na odstavec potápěčský/zážitkový a odstavec fotografický/technický (odstavec kurzívou).
Potápěčská část by se v suchých číslech dala kvantifikovat jako: 5 dnů plných potápění, 209 ponorů (freedive), 20 hodin ve vodě (cca 4,5 hodiny bottom time) a k tomu všemu 26,5 km ujetých na kajacích. Každý z nás navíc během posledních bouřlivých dnů absolvoval i minimálně jeden ponor v režimu „ponorka“ tj. v režimu pokusu o „potápění se přímo v kajaku“. Středozemní moře tak zejména ve čtvrtek 9.9. vyplavovalo na plážích Estartitu i „vorvaně“. Někteří z nás v rámci „přístavních manévrů“ nechali na pláži i kousek sebe. Tedy v tom čase si moře vzalo, co chtělo a co nechtělo to vyplivlo na břeh. Osobně jsem naštěstí ten den nechal na rozbouřené pláži jen pýchu a část sebeúcty. Tímto lehkým úvodem i ona úvodní suchá čísla pěkně plynule přešla do mokrých a veselejších zážitků. Každý den potápění na Medesách byl letos jiný.
Z pohledu UW foto techniky jsem měl vizi otestovat každou ze čtyř sestav v prvních čtyřech dnech a tu subjektivně nejlepší si vzít i na poslední den či dva, tak jak to podmínky případně dovolí. Historicky byl vždy čtvrtek a pátek na Medesách z pohledu podmínek prokletý.
DAY 1
První den (neděle) byl spíše ve znamení sportovních výkonů a seznamování se s vybavením. Cílem byla okružní jízda kolem ostrova Meda Gran. Delší zastávky proběhly kolem tunelu La Vaca. Málo který Freediver odolá, když vidí krásný tunel s modrou na konci. Dalším zpestřením na okruhu bylo focením přátelského kanice na La Pedra de Deu a obhlídka pole bohužel většinou již mrtvých gorgonií kolem El Salpatxot.
Hned první den jsem si vyzkoušel, jaké to je fotit přes Brufen a Endiaron. Co to jako znamená? No to si tak celý ponor říkáte, že ty blesky to nějak nezvládají. Dokonce je přepnete na plný výkon a stále je to málo. Následně při odsolování sestavy v bazénu si říkám sundej i dome diffuser a ejhle. Aha. Tak nejen, že když jsem balil, tak jsem pro jistotu nasadil na blesky i původní „vnitřní“ originální ploché difusory, ale i prostor mezi původním difusorem a dome difusorem se mi zdál příliš prázdný a tak do jednoho blesku jsem navíc vložil pytlíček s přesypaným Brufenem a do druhého pytlíček s Endiaronem. Přihlížející „bubliny“ pak jen s úsměvem poznamenali, že pokud bude někoho bolet hlava nebo trápit zažívání, tak ať se dojde napít do bazénu. No poučení pro příště. Kameru na ponor nebudu připravovat po více jak 40 hodinách bez řádného spánku. Vzpomínám jak mi jelo hlavou: „Jé hele blesky jsou už v kufru prozřetelně složené a nabité super!“ … ano, ale nabité Brufenem a Endiaronem. Nedělní první sestava (7-14mm f/2.8 s velkým skleněným dome portem) tak byla při vzájemném porovnání sestav „lehce“ znevýhodněna nedostatečným výkonem blesků.
DAY 2
Druhý den (pondělí) byl dnem jeskyní, tunelů, kaveren a prolézaček. Většinu dne jsme tak trávili v okolí lokalit Cova de la Reina, Tunel de la Vaca, Cova del Sant a zejména jsme se pořádně vyřádili na Dofi Nord a Dofi Sud. Viditelnost sice obecně na středozemní moře nebyla nejlepší, ale například právě na lokalitě Dofi jsme v minulosti měli na viditelnost obrovskou smůlu a tak nám tam letos připadala viditelnost jako relativně dobrá.
Tak druhá pondělní sestava (WWL-1 společně 14-42mm f/3,5mm-5,6mm) byla pro mě obrovským překvapením a to velmi pozitivním. Kvalitu a ostrost snímků bylo možné předvídat již na displeji fotoaparátu. Wow, tak to jsem opravdu nečekal. WWL-1 (wet wide lens 1) je opravdu jedničkou a univerzálnost rozsahu objektivu za touto mokrou předsádkou je také výborná. Rychlost a přesnost ostření v slaném prostředí s relativně dobrou viditelností (vzhledem k průměrné viditelnosti v našich sladkých vodách), také nebyla problémem. Jednoznačné překvapení a pokud cílem bude modrá/slaná bez půlených snímků, tak budu preferovat WWL-1 s tímto kompromisním objektivem před velkým skleněným dome portem s PRO objektivem 7-14mm f/2.8. Již v pondělí jsem věděl, že to stálo za to táhnout tu všechnu techniku na Medesy.
DAY 3
Den třetí (úterý) byl poznamenán výletem části teamu do Barcelony a velmi zhoršenou situací na moři. Po většinu dne, tak byly naše kajaky jedinými loděmi na hlavním bojkovém poli pro malé lodě u ostrovů. Pod tíhou podmínek v menších hloubkách (vlny a proudy) jsme se tak vypravili potápět mezi hlavní ostrovy Meda Gran a Meda Petita. Rozhodnutí to bylo sice logické, ale situaci to příliš nepomohlo a potápění jsme pod tíhou podmínek výrazně zkrátili.
Třetí úterní sestava (EMWL společně s 60mm f/2,8) přinesla také mnohá poučení. EMWL je speciál a jako takový jsem jej pořizoval. Původním záměrem pro testování bylo plácaní se na mělčinách u hlavního ostrova a focení makro živočichů s případným občasným užitím EMWL jako sondy či extrémního „širokáče“ pro větší vodní živočichy. Podmínky v malých hloubkách však daly rychle vale focení makro živočichů na mělčinách a bohužel focení na nádech na hloubkách není příliš kompatibilní s velkou konfigurací EMWL. Co tím přesně myslím. Flexibilní konfigurace EMWL zahrnuje více objektivů a zejména použití dvou blesků s opravdu velkými floaty na relativně dlouhých ramenou. S takovou sestavou se však pod hladinou můžete v rozloženém/připraveném stavu pohybovat jen velmi pomalu (scuba nevadí) neb v opačném případě rychlého pohybu (freedive) vás technikou obtěžkaná ramena pravděpodobně umlátí. V mém případě se navíc primární blesk zablokoval v jakémsi neurčitém režimu mezi FULL power a TTL. Pravděpodobně to způsobila mechanická či elektronická závada na přepínání režimů, kterou se mi podařilo odstranit až na suchu rozebráním a složením blesku. V takové situaci bylo focení naprosto nepredikovatelné a střídala se tak fotografie silně přeexponovaná (full power) se silně podexponovanou (hlavní blesk se stále ještě nabíjel). Pod hladinou v drsných podmínkách jsem si chování manuálně nastavených blesků neuměl vysvětlit a až následný test sestavy v kontrolovaném prostředí bazénu bez vln ukázal na ono zablokování hlavního blesku v režimu FULL power. Předčasné ukončení potápění/focení na moři se tak ukázalo opravdu rozumným rozhodnutím.
DAY 4
Den čtvrtý (středa): Tak tento den to bylo dokonalé pohlazení za nepovedený předchozí. Zpočátku situace na moři sice vypadala jen jako lehce přijatelnější, ale nakonec se v průběhu odpoledne počasí umoudřilo. V plné sestavě jsme se vyvázali v závětří na bojích mezi lokalitami El Salpatxot a La Pedra de Deu. Společně jsme zajeli pozdravit dva přátelské kanice z prvního dne do La Pedra de Deu. No to bylo radosti a přátelské pozornosti. Bezkonkurenčně nejpřítulnější byl ten den kanic „Nemo“, který nás dokonce opakovaně pronásledoval ze svého úkrytu až k hejnu sardinek. Celý den jsme tak strávili na severní straně ostrova Meda Gran a potápění toho dne jsme zakončili na severozápadě v lokalitě El Guix. Návrat na pevninu jsme si zpestřili velmi pěknou okružní projížďkou na kajacích kolem celého souostroví Illes Medes.
Čtvrtá středeční sestava (8mm f/1.8) byla založena na mém asi nejoblíbenějším podvodním objektivu typu rybí oko. Po zkušenostech z předchozího dne jsem nejprve neměl v plánu opět použít oba blesky, ale co by to bylo za porovnání, pokud bych i čtvrté sestavě nedopřál dvojici blesků a plnotučnou podvodní sestavu. Únavě navzdory jsem opět vyrazil v plné výbavě NA-EM1X, dvě dlouhá ramena a dvojice blesků Ikelite DS160 osazená dome difuzory. No a bylo to opravdu dobré rozhodnutí u kanců mazlíků bych litoval, že blesky nemám. Podmínky a i scény byly neuvěřitelně proměnlivé a focení tak často přecházelo i do protisvětla, ale dvojice tentokrát již poslušných blesků to vše relativně pěkně kompenzovala. Tahle sestava je opravdu unikátní a ten objektiv je pro focení blízkých subjektů naprosto boží. Zdá se, že ve výbavě se po testování udělalo pěkně jasno, ale zhodnocení si nechám na závěr.
DAY 5
Den pátý (čtvrtek): Tento den by se dal shrnout jako den, kdy jsme se potápěli v kajaku. Již při dotažení kajaků na pláž nás provázelo kroucení hlavou, ťukání si na čelo a prsty kolemstojících ukazující na vlny lámající se o mělčiny. Když se z davu přihlížejících ozvalo lehce škodolibé „Pánové, dnes jste už asi dojeli do cíle!“, tak padlo jednoznačné rozhodnutí. Přijeli jsme se potápět a jedeme na ostrovy! Ovšem podmínky rozdělili naši sestavu nakonec vejpůl. Jardu diskvalifikovalo jeho Tornádo. Plavidlo toho času určené spíše na řízené ztroskotání i v kontrolovaných podmínkách krytého bazénu. První dva (já a Petr) jsme úspěšně prorazili mezi vlnami z mělčin a pohupovali jsme se krásných velkých a táhlých vlnách na hloubce v bezpečné vzdálenosti od břehu. Třetí (Honza Kr.) to nevzdal a po dvou neúspěšných pokusech a dokonalém peelingu obličeje písčitým dnem se vydal směrem k přístavnímu vlnolamu, který mohl poskytnout alespoň částečné krytí. Poslední dva opozdilci (Lukáš a Honza R.) opakovaně zkoušeli své štěstí i limity svých plavidel, ale moře jim ten den dopřálo jen řádnou koupel a hluboké čištění pleti písčitým dnem. Nakonec jsme jen ve trojici dorazili až k ostrovům. Oblékání do výstroje v takových podmínkách není úplně snadné, ale člověk si zvykne snad úplně na vše. Bohužel záhy se nám připomněla viditelnost našich vod a tím rozhodně nemyslím viditelnost v tom nejlepším období. Zlatá Barbora. Masakr viditelnost, která se v průměru pohybuje do dvou metrů a v minimu nepřesahuje 0,5m jsem na moři ještě nezažil. Inu plavali jsme v pračce, která právě odstřeďovala, zhruba 800m než jsme narazili na místo s lepší viditelností. Přidali jsme dalších cca 200m v ukrutném proudu a dostali jsme se do rozumné viditelnosti cca 8m u lokality Carall Bernat. Pod vodou se připravovalo krásné divadlo. Hejna sardinek pulsovala a opodál se začínal formovat prstenec připomínající malé tronádo, ale podmínky … ty podmínky. Začne vám být neuvěřitelné teplo. Včerejší večeři cítíte na kořeni jazyka a vyplavete se „občerstvit“ a vydýchat na hladinu, když někdo na té zatracené pračce zapne odstřeďování. Díky omezené viditelnosti se vše kolem vás hýbe, ale vše nějak jinak, chaoticky a nepřirozeně. Podmínky říkají „Zůstaň a včerejší večeře půjde ven! Ty si jen vyber kudy!“. Pár posledních snímků mě na minuty drželo od neřízené detoxikace organizmu horem i dolem. Vzdávám to, vracím se a už jen ten kilometr zpátky ke člunům sice v pračce, ale alespoň bez toho nemilosrdného proudu. Na člunech už čekali odstrojení kluci s tím, že to se opravdu nedalo. Vzájemně jsme se utvrdili, že dnes to opravdu stačilo a vyrazili jsme zpět na pobřeží. V začínajících mělčinách nás zastavil neúplně uklidňující obraz o mělčiny se lámajících a následně tříštících se vln. Ti dva z nás, co se ještě v kajaku nepotápěli (já a Petr), jsme sebevědomě prohlásili, že to zkusíme. Třetí (Honza Kr.), který si již hluboký peeling toho dne užil se opět vydal na hranici krytého přístavu. Balancuji. Jedu na vlnách, tak abych nevybočoval vše vypadá zdárně už se blížím ke břehu a nejednou před sebou vidím, že vracející se vlna pár metrů přede mnou odkryla dno. Směr držím dobře, ale špička člunu se boří a já se vezu na sice dokonale rovně, ale na čelu právě se zavírající vlny. Ve chvíli, kdy je již člun kolmo vyskakuji do vody a vyhýbám se tak ráně do zátylku. No a za pár minut již na pláži vysypávám písek z uší. Otáčím se a vidím Petra, který hledá zbytky svého vybavení na mělčinách. Asi za 30 minut přichází Honza, který se vydal do relativního bezpečí blízkého přístavu a říká s úsměvem od ucha k uchu „Co tady blbnete?“. Odpovídám: „No já tam naštěstí nechal jen část své pýchy a sebeúcty, ale Petr hledá ploutve!“. No tento den ani ten příští jsme je nenašli. Zážitek má být silný a komplexní. No a potápění pátý den bylo přesně v tomto duchu.
Pátý den jsem se rozhodl potápět se soustavou, která mě nejvíce potěšila i překvapila během úvodních čtyř dnů testování a tou byla sestava postavená na bázi WWL-1. Bohužel pátý den nebyl díky podmínkám vůbec o focení a byl spíše o zážitcích. Projevila se i asi největší nevýhoda levného objektivu, kterou jsem zaznamenal již při focení ve sladké, a to omezená rychlost a tím i přesnost AF v podmínkách špatné viditelnosti. Prakticky jedinou použitelnou fotografií toho dne byl snímek části formujícího se prstence barakud. Cením si ho zejména proto, že byl pořízen na samé hranici neřízené detoxikace.
DAY 6 & END
Šestý den pro nás byl dnem relaxu a suchozemské výpravy.
Pokud bych měl celou akci nějak rozumně shrnout, tak letošní Medesy byly opravdu nejlepší a překonaly výpravy předchozích letech 2018 a 2019.
Z pohledu techniky byly letošní Medesy také velmi přínosné. Za poslední dva roky jsem akvíroval spoustu techniky, kterou jsem ovšem nemohl vyzkoušet ve slané. No a závěrem z pohledu techniky je jednoznačná preference dvou sestav:
- Sestava na bázi 8mm f/1.8 Fisheye je bezkonkurenčně tím nejlepším, čím disponuji, pro focení blízkých subjektů. Obrazová kvalita, šíře záběru, rychlost a spolehlivost AF, vysoká světelnost a relativně dobrá hloubka ostrosti i při nízké cloně, to jsou kvality Olympusu 8mm f/1.8 v malém 14cm dome portu z optického skla.
- Sestava na bázi WWL-1 je bezkonkurenčně největším univerzálem s perfektní kvalitou obrazu pro podvodní fotografii. Nevýhody WWL-1 jsou jen dvě minoritní a to trochu slabší/pomalejší AF kompromisního objektivu v horších podmínkách a obtížné focení půlených záběrů.
Zároveň tyto dvě sestavy jsou tím nejkompaktnějším, čím disponuji pro focení s formátem MFT pod hladinou. Tj. letecká doprava, pobyt na lodi atd. znamená neuvažuj o EMWL nebo širokáči 7-14mm a ber Fisheye a/nebo WWL-1.
Zbylé dvě sestavy jsou v tomto kontextu spíše speciály, kdy u sestavy na bázi EMWL jsem toto předpokládal, ale 7-14mm f/2.8 jsem dosud považoval za spíše univerzální podvodní širokáč. Po letošních Medesách už pravděpodobně budu 7-14mm považovat jen za speciál pro podmínky zhoršené viditelnosti (perfektní, rychlý a spolehlivý AF) a také pro jako řešení pro půlené záběry (split-level, half-in/half-out).
