V předchozích článcích série Začínáme s freedivingem jsme se seznámili se základním vybavením do bazénu, základními cviky a neoprenovým oblekem.  Ve vodě byste se již měli cítit dobře a ve výstroji pohodlně. V tomto článku se zaměříme na potápění ve volné/otevřené vodě. Zmíníme si několik tipů, které zkušení freediveři dobře znají a začátečníkům mohou pomoci.

• Vyvážení freedivera (zátěžový opasek a neck weight)
• Tréningová bóje (bóje, lano, bottom plate, )
• FIM (free immersion/”ručkování”)
• Další tipy/vybavení (šnorchl, pantofle, nůž, klíče od vozidla)

 

Vyvážení freedivera (zátěžový opasek a neck weight)

Vyvážení freedivera a jeho dobré zvládnutí je při freedivingu klíčové. Nejen pro váš dobrý pocit, ale i pro bezpečnost. Odpověď na otázku kolik zátěže potřebujete, není vůbec jednoduchá. Počítejte s tím, že pravděpodobně budete množství zátěže nějakou dobu ladit a měnit v závislosti na aktivitě, kterou budete chtít provádět.

Pro potápění v našich vodách budete velmi pravděpodobně používat 5mm oblek (proč viz detail zde). Takový oblek má ovšem typicky velký vztlak, který musíte kompenzovat zátěží . Např. 4 kg v případě „většího/širšího“ obleku jen na základní kompenzaci vztlaku obleku bez kompenzace  vztlaku vlastního těla freedivera.  Rozhodující pro vyvážení je také hloubka, ve které se chcete pohybovat. Tlak vody způsobuje nejen kompresi obleku, ale také měkkých tkání vašeho těla. Chystáte se jen „šnorchlovat“ a „honit“ ryby na mělčinách v relativně malých hloubkách nebo chcete trénovat skutečné hloubky? Pro potápění do hloubek se typicky freediveři vyvažují na neutrální vztlak někde mezi 10m-15m hloubky. Pokud chcete dovádět se zvířátky na mělčinách, tak ovšem může pro zajištění neutrálního vztlaku potřebovat o 2-4 kg zátěže více. Regulovat zátěž přidáváním či odebíráním závaží na opasek je sice možné, ale ne vždy praktické. Zejména v případě, kdy máte zájem realizovat ve vodě více aktivit. Například se chystáte chvilku potrénovat hloubky a ve chvíli kdy začnou “zlobit” ouška nebo dutiny, tak si vyrazíte pohrát si na mělčinách se zvířátky. V takovém případě oceníte kombinaci zátěže na pásku odpovídající tréningu vámi požadované hloubky a zátěže na krku (neck weigh) odpovídající další zátěži nezbytné pro dobré vyvážení na mělčinách.

Kdykoliv pak potřebujete změnit vyvážení (hloubku ve které jste neutrální), tak prostě jen připnete či odepnete neck weight.

Odepnutý neck weight uložíte do bójky či položíte na snadno identifikovatelné místo pod vodou, kde bude zcela v bezpečí před “nenechavci”.

Při prvních pokusech s potápěním na hloubkách se raději vyvažujte na větší hloubky než 10m tj. používejte spíše méně zátěže. Dolu se jako začátečníci nějak dostanete (ideálně při FIM zcela bezpečně a velký vztlak vám nevadí) a při cestě nahoru oceníte menší námahu i pomoc „výtahu“ prostřednictvím vašeho vyššího vztlaku. Neck weight  pro potápění do větších hloubek raději jako začátečníci nepoužívejte vůbec.

Na pásek si ideálně hned za přezku navlékněte D kroužek (malá, levná pomůcka, která se vám společně s nerezovou karabinkou bude hodit pro uchycení čehokoliv). Při pořizování nových závaží preferujte pogumovaná. Taková závaží pak můžete bez problémů užívat v bazénu a na lodích (nešpiní). V letecké dopravě jsou pogumovaná závaží většinou jako carry-on zavazadlo tolerována. Tip: mála taštička na kameru unese po drobné modifikaci až 12 kg olova a je většinou i při kontrole na letišti tolerována jako carry-on (většinou = mně to vždy prošlo a to i při detailních prohlídkách, kdy letištní zřízenec pobíhal s pogumovaným olovem v ruce po areálu a snažil se ukazovat, že by někdo mohl někoho tímto uhodit do hlavy. Naštěstí  byl uklidněn supervizorem, že v případě pogumovaných olov je to OK).

Opasek má freediver zásadně elastický/gumový  umístěný na bocích a nikoliv v pase.

Tlak vody ve vyšších hloubkách měkké části vašeho těla stlačí (i tučnější z nás vypadají ve 30m jako pan Úžasňák). Do hloubky se pohybuje freediver hlavou dolu a pokud má opasek v pase, tak tento nezřídka skončí až v podpaždí freedivera. Právě z toho důvodu má freediver elastický zátěžový opasek na bocích, kde tento zůstává během celého ponoru.

Tréninková bóje

Pokud zvažujete tréning hloubek (FIM, CWT, CNF), tak se opravdu neobejdete bez tréninkové bóje.

Hlavní tři důvody pro použití bóje jsou: zajištění bezpečnosti, užití jako tréninková pomůcka a funkce nosiče/úložiště.  Tomu také odpovídají i různé typy bójí.

Klasická signalizační bóje (např. tzv. „tropédo“) má jen velmi omezené užití při freedivingu a typicky dobře splňuje pouze základní bezpečnostní požadavky. Tato bóje vám poskytne dobré základní označení: „Tady je potápěč. Kapitáne, obepluj bóji v bezpečné vzdálenosti alespoň 100m!“

Tréninková bóje, pokud je označena vlajkou, což by na otevřené vodě, kde se pohybují lodě, měla být vždy, vám poskytne nejen základní označení pro kolem plující lodě, ale navíc zajistí:

• další bezpečnost při „hloubkovém potápění“ (viz níže),
• základnu pro odpočinek freediverů před ponorem,
• vertikální linii pro orientaci freedivera při ponoru (velmi důležité pro dosažení větších hloubek obzvláště u začátečníků),
• oporu pro hloubkové ponory FIM tzv. „ručkování“,
• pokud je vybavena tzv. „bottom plate“, tak navíc umožňuje i bezpečné zastavení freedivera před dosažení dna.

Tréninková bóje se skládá z:

• vlastní bóje s duší – ideálně o co největším vzduchovém objemu. Bóje se dělají v několika různých provedeních. Pro potápění FIM do větších hloubek budete potřebovat co největší bóji. U malých bójí hrozí, že při výstupu z hloubek přes 40m, kde jste již významně „těžší“ budete bóji stahovat pod vodu.
• lano – ideálně co nejméně elastické o šířce 12mm. Při ponorech FIM je třeba tlustších lan než je 8mm nebo 10mm a lano 12mm je ideálním kompromisem mezi možností jeho použití a cenou.
• „bottom plate“ – který je zjednodušeně koncovou zarážkou a může vás varovat při dosažení maximální bezpečné hloubky v případě, kdy vám zátěž umístěná na konci lana tzv. „sedí“ na dně. Freediver se při hloubkovém ponoru nedívá dolů pod sebe, ale má hlavu umístěnou v ideální pozici, kdy přímo hledí na „vertikálně ubíhající“ lano (jako by sledoval pomyslný horizont). Bottom plate jej varuje/zastavuje v čas před dosažením dna.
• zátěž – umístěná pod „bottom plate“ na konci lana. Zátěže lze použít různé od olov na speciálním opasku, přes různé odlitky olova až k mobilním taškám, které jsou vhodné zejména, když do cílové destinace letíte. Zátěží pak můžete tyto tašky naplnít až v cílovém místě (např. posbíráte na pobřeží kameny). Předpokládejte, že zátěž na konci lana je třeba váhově někde mezi 8-12 kg podle aktivity (větší zátěž je vhodnější pro FIM).
• karabiny – nouzově můžete sice vždy lano uvazovat, ale není to praktické a tak kvalitní nerezové karabiny jsou opravdu vhodným doplňkem. Ideální je kombinace 120mm hrušky se zámkem pod bójí a 100mm hrušky bez zámku u zátěže.
• signalizační vlajka – tento doplněk je důležitý všude tam, kde je zvýšený lodní provoz.

Bez signalizační vlajky je samotná tréninková bóje z lodi snadno přehlédnutelná i v jen velmi malých vlnách.

FIM (free immersion / “ručkování”)

V předchozím textu jsme se několikrát zmínili o FIM „ručkování“.  Hlavním důvodem je to, že FIM je nevhodnější hloubkovou disciplínou pro začátečníky. Ponor může být rychlý. Ponor může být pomalý, ale hlavně je neustále kontrolovaný a to i pro nekoordinovaného začátečníka. Největší úskalí při hloubkovém potápění je vyrovnávání. Pokud máte dokonalou kontrolu nad vaším pohybem, tak se vám minimálně v začátcích zjednodušuje i vyrovnávání a na vše máte dostatek času. Nejčastěji začátečníci vyrovnávají pozdě nebo méně často než by měli. Při takových obtížích je ideální zvýšit  pro úvod frekvenci vyrovnávání a to hned po zanoření: chytím lano, vyrovnám, přitáhnu, chytím lano druhou rukou  a pokračuji v takto jednoduchém cyklu. Ve chvíli, kdy již budete bezpečně znát svoje limity i schopnosti, tak frekvenci vyrovnávání snížíte či jinak „vyladíte“.

Bezpečnost především a to je další důvod pro začátek s FIM. Zejména to platí v případě, kdy jste na bóji dva začátečníci. V našich vodách může být viditelnost jen 2m nebo dokonce i nižší.

V případě FIM má „safety/buddy“ na hladině dokonale zprostředkovanou informaci co přesně aktuálně děláte.  Pokud se „safety/buddy“ chytí lana hned pod bójí, tak cítí každý váš přítah.

Cítí, že jste se právě otočili a zejména cítí každý váš přítah směrem nahoru. Tedy jakmile by hrozil blackout, tak pozorný buddy to pozná na stylu vašich přítahů a v čas ví, kdy pro vás má jít dolů. Zároveň buddy registruje například „násilné/nervózní“ přítahy, kdy se příliš rvete dolů pro svůj „osobáček“. Pozorný buddy je prostřednictvím lana při FIM celou dobu s vámi i přesto, že je na hladině.

Lanyard / úvazek

Obdobnou zpětnou vazbu pro „safety“ při CWT mimo jiné zajišťuje lanyard (úvazek). Pozorný buddy cítí na laně vibrace/tření karabiny a přibližně ví, jestli zrychlujete nebo zpomalujete. Lanyard  má při hloubkovém potápění primárně pomoci zachránit freedivera při blackoutu a to tím, že bezvládnému tělu nedovolí se vzdálit od lana. Záchrana pak probíhá rychlým vytažením lana i s freediverem, bottom palate a zátěží. Zde jsou ovšem i limity lanyardu. Pokud bude bottom plate v hloubce např. 50m, tak za jak dlouho myslíte, že vytáhne váš „safety/buddy“ lano, vás s vaší zátěží a zátěž pod bottom plate.

Při potápění do velkých hloubek, kdy nemáte k dispozici elektrický naviják či systém rychlého spouštění protiváhy, má lanyard pouze funkci zpětné vazby pro buddyho a nic víc od něj nečekejte. Snad jen, že vás najdou.

Zbytečně v našich podmínkách nepřehánějte své výkony bez dobrého zajištění. Nepovažujte lanyard za spolehlivou záchranu, ale pouze za jeden z mnoha prostředků/aspektů. Při překonávání svých “osobáčků” postupujte uvážlivě a s rozumem. Uvědomte si fyzické možnosti svého “safety/buddyho”. Zvažte zda i vy se zvládnete zanořit pro svého buddyho až na bottom plate a vykopat se s ním zpět na povrch. Pravděpodobně nikoliv a proto poskytujte “safety” svému buddymu s náležitou  a nepřetržitou péčí. Pokud již nastane problém, tak pak typicky nenastáva v nejhlubším místě ponoru (blackout – je typicky shallow water blackout / AHS tj. nastává v mělké vodě při návratu z hlubiny), tak sledujte pozorně vašeho buddyho.

V případě, kdy se u vás či vašeho buddyho vyskytne po vynoření tzv. samba (LMC – loss of motor control / ztráta motorické kontroly), tak vnímejte varování vašeho těla a ukončete pro ten den potápění.

Nehody se stávají, ale řádnou péčí o sebe i svého buddyho prakticky vždy můžete předejít ztrátě vědomí ve velké hloubce tzv. deep-water blackout (hypoxicko-hypokapnická synkopa), který má bez dobrého zajištění typicky fatální následky.

 

 Šnorchl, pantofle, nůž a další

Šnorchl

Víte, jak bezpečně poznáte na lokalitě freedivera, který je bez patřičného vzdělání (pravděpodobně neabsolvoval žádný řádný kurz freedivingu)? Má klasický neelastický scuba zátěžový opasek s nepogumovaným olovem umístěný v pase (nikoliv přes boky tj. při ponoru mu opasek i se zátěží lítá po těle), šnorchl s ventilem má napevno přidělaný k masce a při ponoru jen nevyndává z úst.

Rozdíl mezi potápěním se šnorchlem pevně přidělaným k masce a šnorchlem na provázku je opravdu velký. Šnorchl máme na provázku proto, aby se nám při ponoru „neblimbal“ na masce. Pevně k masce přidělaný šnorchl ruší typicky naší relaxaci tj. i délka/hloubka ponoru tomu bude odpovídat.

Šnorchl musí při ponoru z úst. To je základní bezpečnostní pravidlo.

Relaxace obličejových svalů, snazší vyrovnávání a bezprostřední vedení vody šnorchlem do úst při blackoutu a následné tonutí to jsou důvody, proč musí šnorchl při freedivingu z úst ven. Šnorchlů je nepřeberné množství a pro freediving primárně platí, že má mít dostatečný průměr pro přívod vzduchu a má být měkký/ohebný. Šnorchl by měl být přidělán tak ať jej můžete snadno „utrhnout“. Poutka šnorchlů na freediving typicky mají úchyt, který po působení větší síly povolí.

Poznámka: Několikrát se mi při ponorech zejména v problematických místech jeskyně, vraky či při hledání sumců v kořenech stromů stalo, že se mi zachytil šnorchl za nějakou překážku. Lehkým trhnutím hlavou jsem šnorchl uvolnil z poutka a chytil ho do ruky. Pokud bych jej měl pevně přidělaný, tak jej budu muset rozmotat (zkuste něco pod vodou rozmotávat na temeně hlavy), odříznout nebo si pohybem vpřed strhnout masku z obličeje. Což by bylo v uzavřeném prostoru jeskyni či ve vraku potenciálně fatální. Bohužel obdobný zážitek vás může potkat i při hloubkovém potápění „na bojce“. Při návratu z hloubky se mi na Barboře šnorchl omotal v 25m kolem horizontálně vedeného vodícího lana scuba potápěčů.

Nůž nebo řezáček je dalším vybavním, které zvyšuje bezpečnost freedivera. Vždy pokud je to možné je vhodnější zamotanou končetinu či výstroj uvolnit/rozmotat. Tedy sklidnit se a pomalu bez paniky typicky nohu nebo šnorchl zkusit uvolnit.

Nůž je poslední možností, jak se z lan, sítí či případně slabších drátů osvobodit.

Na druhou stranu je nutno zmínit, že freediver se nejčastěji chytne za nohu, za šnorchl či výjimečně za olovo na pásku a opravdu se to příliš často nestává. Nůž umístěný na ruce, kde je nejlépe a nejrychleji dostupný, se tak typický stává místem, kde se nejčastěji za něco zachytíte. Ovšem i přesto vše je to bezpečností pomůcka, která by měla být součástí vaší výstroje a to obzvláště v případech, kdy se na lokalitě rybaří.

Pantofle

Možná se vám to bude zdát zvláštní, ale mezi základní vybavení, které vám může velmi zpříjemnit život patří i pantofle (ideálně bazénové pantofle nebo kroksy). Na našich lokalitách musíte typicky posledních několik metrů (někde i stovky metrů) ujít pěšky do vody. Není nic horšího než jít tuto vzdálenost v neoprenových ponožkách. Vaše nohy vám budou za pantofle vděčné hned dvakrát. Poprvé při cestě na souši vám vaše chodidla poděkují za komfort a podruhé ve vodě vám vaše nohy poděkují za teplo, kdy vám prosekanými dírami v ponožkách neproudí studená voda přímo na chodidla. Pantofle můžete nechat na břehu (Poznámka: takto jsem přišel již o troje pantofle – 2x na Barboře a 1x na pustém ostrově na Jadranu, kolem kterého bohužel proplouvala plachetnice s českou posádkou a to mi ještě zamávali) či si je vzít s sebou do vody a uložit do bojky nebo uschovat někde ve vodě či pod vodou na lokalitě.

Klíče od vozidla

Pokud jdete na lokalitu automobilem, tak budete pravděpodobně také řešit problém s klíčem od auta. Lokality s bází jsou v tomto ohledu jednoduché a klíče necháte na bezpečném místě uvnitř báze. Na těchto místech přímo v areálu báze se typicky věci neztrácejí.  Ovšem mimo bázi se pohybuje zejména na našich lokalitách mnoho “nenechavců”. Ideálním řešením je vodotěsné pouzdro na klíče (poznámka: z vlastní zkušenosti doporučuji s dvojitým O kroužkem). Takové pouzdro s vloženým klíčem od automobilu si pak můžete připevnit karabinou na D kroužek či s pouzdrem naložit obdobně jako s pantofly či neck weight-em (tj. do bojky nebo uschovat pod vodou).

Tímto článkem uzavíráme základní tipy týkající se potápění na otevřené vodě.  V příštím článku série určené začátečníkům se blíže seznámíme se základní elektronikou (počítač, světlo/lampa, kamera atd.) a představíme si pár tipů jak nejlépe na “zvířátka” v našich vodách.

Jan Kepič / ApneaSite – 29.6. 2017