První týden v květnu 2017 jsme s posádkou 5 freediverů vyrazili na Emilce (Emily – Oceanis 41) primárně po lokalitách kolem ostrova Dugi otok. Cesta je to příjmená a s dostatečnou rezervou na týdenní pobyt na jachtě.

Mapa:

Průběh naší cesty:

1 – Sukošan (29.4. 2017) – nalodění, nezbytné nákupy atd.

2 – Delfíni (30.4. 2017) –  ihned po vyplutí nás chvilku provázeli delfíni. Delfíny jsme během týdenního pobytu na jachtě potkali celkem třikrát.

3 – Brguljski otok (30.4. 2017) – příjemným překvapením byl výskyt velkých mořských koníků.

4 – Vrak Michele  (1.5. 2017) – Vrak lodi Michele je vyhledávanou lokalitou zejména z důvodu jeho velmi snadné dostupnosti.

V průběhu hlavní sezóny je prakticky obsypán turisty a množstvím lodí. Loď i vrak jsou poměrně mladé. Malá nákladní loď Osterdeich (původní jméno lodi) byla vyrobena v roce 1962 v německých loděnicích. Základní parametry lodi: délka 76m, šířka 10.1m, DWT: 1218, 500 tun.

Loď se nejprve plavila na severu Evropy a následně dvakrát změnila svého majitele. Nejprve v roce 1973, kdy byla zároveň italským majitelem přejmenována na Michele. Další prodej následoval v roce 1982 opět italskému majiteli, pod který se plavila až do svého uvíznutí na mělkém břehu 11.6. 1983.

Vrak lodi leží na mělkém dně poblíž ostrůvků Mali a Veli Lagan severně nedaleko od majáku Veli Rat na ostrově Dugi otok. Vzhledem k tomu, že loď nasedla v celé délce na mělčinu cca 6m, tak její vyproštění bylo považováno za neospravedlnitelné. Postupem času vrak díky působení přírodních živlů přišel o prakticky veškeré části lodi vyčnívající nad vodní hladinu (včetně superstruktury).

Vrak má ve své vrchní části mnoho poměrně širokých/čistých „freediverských prolézaček“ ve velmi malé hloubce s mnoha možnými únikovými otvory. Některé z nich jsou původní a jiné vytvořila koroze trupu ve spojení s vodním živlem. Koroze a stav vraku představují hlavní nebezpečí při potápění na nádech na tomto vraku. V útrobách vraku některé jeho masivní části již drží spíše silou vůle a vzhledem k malé hloubce vrak velmi výrazně „zpívá“.  Spodní části strojovny již představují významné nebezpečí. Prostor je tam výrazně užší a hrozí zamotání do některého z mnoha kabelů.

Michele je pěkný dostupný vrak, který si užijí i nepotápějící se členové posádky. Zkušenější freediver si při vědomí nebezpečí může velmi pěkně užít dvě vrchní patra vraku. Nižší části vraku vzhledem k jejich stavu nejsou pro freediving vhodné vůbec.  Koroze na vraku postupuje velmi rychle oproti jiným hlubším vrakům a je jen otázkou času, než dojde k hroucení vnitřních prostor.

5 – Marina Veli Rat  (1.5. 2017) – na majáku Veli Rat strávíme další freečkovací týden v srpnu 2017.

6 – Brbišcica cave  (2.5. 2017)

7 – Uvala Telaščica poblíž jezera Mir (3.5. 2017) – zátoka Uvala Telaščica je pod vodou velmi živá a pěkná.

Neodolali jsme a prošli jsme se i kolem slaného jezera Mir:

8 – I-Boot wreck (4.5. 2017) – vrak I-Bootu (infantry landing craft) leží v blízkosti břehu ostrovu Levrnaka. Příď vraku dlouhého 18,5m a širokého 4m se nachází v hloubce 10m. Záď vraku je v hloubce o 2 metry vyšší (cca 12m). Tento I-Boot německého námořnictva byl pravděpodobně potopen spojeneckým letadlem někdy mezi 23.-25.10. 1944.

Cestou dále jsme navštivili lokalitu Mala a Velka Sestrica, ale pod vodou byla tato lokalita spíše zklamáním (i přes přítomnost velmi pěkné podvodní stěny zde bylo celkem pusto).

9 – Žut (5.5. 2017) – poslední zastávka před návratem do Sukošanu. Neodolali jsme a vychutnali jsme si západ Slunce z vrcholu ostrova Žut.

Jan Kepič / ApneaSite – 8.5. 2015