První máj lásky čas a mihule (Lampetra planeri) to u nás nemají jinak. První máj jsem strávil s mihulemi na trdlišti za doprovodu ostrého slunce a stromy lámajícího větru. Pozorovat přípravy jamek i vlastní tření bylo super. Oproti předchozí focení bylo tentokrát na trdlištích i více samců. Přikládám jednu šťastnou chvilku, kdy se podařilo zachytit i ústní terč mihule potoční těsně před přisátím.
29.4. 2024 – Brook lamprey/Sandpiper (Lampetra planeri): Mihule potoční je fascinující druh, který obývá výhradně sladké tekoucí vody. V jemných bahnitých náplavách žijí larvy zvané minohy zahrabány v jemném sedimentu. Mihule potoční je neparazitickým druhem. Živí se detritem a jinou organickou hmotou jako jsou rozsivky, řasy či jemné zbytky rostlin. Dospělci po metamorfóze již nepřijímají potravu a po rozmnožování hynou. Tření probíhá zhruba od dubna do května a dospělé mihule k němu užívají úseky s písčitým až štěrkovitým dnem. Po vylíhnutí se minohy zahrabou do měkkého sedimentu, kde zůstávají po dobu tří až pěti let.
Hlavatka podunajská (Hucho hucho)
Hlavatka podunajská (Hucho hucho) – pracovní týden se chýlí ke konci a s blížícím se koncem pracovního týdne se ovšem i dramaticky snížila hladina pozitivní energie. Tak alespoň rychlé doplnění energie na dojezd do konce týdne malou vzpomínkou na minulý víkend.
Duševní hygiena v božské podobě. Takhle vidí svět hlavatka teda minimálně v sobotu to takto viděla 😉 Nedávno jsem popisoval, jak mentálně regenerující je freediving. Veškerá zátěž, co zůstane v hlavě z práce se v studené temné hlubině vyplaví a zůstane tam dole. V horské řece ji zase odplaví dravý proud. Tak tohle je ten očistný proud. Tři hodiny dvakrát denně a svět je hned krásnějším místem.
13.4. 2024 – Vranka obecná (Cottus gobio) ve svém přirozeném habitatu.