Eco-Nelson – stanice založená českým občanem Jaroslavem Pavlíčkem v prosinci 1988. Třicet let byla provozována jako jediná soukromá stanice v celé Antarktidě, než ji zakladatel v říjnu 2017 daroval Českému antarktickému nadačnímu fondu. Stanice se nachází na nezaledněném severním cípu Nelsonova ostrova v souostroví Jižní Shetlandy.
Penguins @ Antarctica 2023: V domovině nám dnes stoupla teplota na tuto dobu na hodně nadprůměrné hodnoty. V pozdní odpoledne kancelář směrem na jih až téměř vydávala pokyn k zapnutí klimatizace. Nakonec jsem zvolil alternativní ochlazení vzpomínkami na Antarktidu. Přikládám pár snímků tučňáků. Tedy tučňák uzdičkový / chinstrap penguin (Pygoscelis antarcticus) a tučňák oslí / gentoo penguin (Pygoscelis papua) via Olympus E-M1III.
Výprava na kontinent klidu, přátelství, hrubé síly a panenské přírody je za námi. Mnoho věcí jsem předpokládal a mnoho věcí, které jsme zažili, jsem si představoval naprosto odlišně. Výprava to byla vskutku životní a při zpětném ohlédnutí náročná, ale zároveň naprosto úžasná. I to, co se zdálo býti na první pohled jako špatné se nakonec ukázalo přínosné, správné a povznášející ducha nebo tělo.
Global Surveyor @ Paradise Bay: Many thanks to the crew of the best base in Antarctica … González Videla Antarctic Base (Republic of Chile)
Expediční plachetnice Global Surveyor (70 stop / 21 metrů) i její kapitán Danny s palubním inženýrem Ráďou byli super a vzbuzovali v nás důvěru i klid za každých podmínek. Posádka byla vyladěná a každý z nás byl „ujetý“ nějakým směrem. Jen někdo byl „ujetý“ více než jiní. Přirozeně nelze očekávat, že tisíc námořních mil za koncem světa pro běžného turistu („Fin del Mundo“ = Ushuaia) naleznete na malé plachetnici šedivý průměr populace. Vždy půjde tak trochu o „blázna“ jedním nebo druhým směrem. Prostě výprava plachetnicí na Antarktidu je životní zážitek, který má potenciál vytvořit přátele na celý život.
Antarctica @ Global Surveyor 2023 – Kontinent demonstrujícím zároveň hrubou sílu i křehkost. Hory, ledovce, icebergy a praktické ukázky působení exogenních procesů jak z výuky „geomorfologie“ nad hladinou i pod hladinou, ale to je na jiný příběh. Před cestou jsme očekávali na srážky skromné prostředí s jasnou oblohou a více jsme se mýlit nemohli. Vše se mění a na Antarktidě jsme to viděli v plné síle. Jasné nebe jsme za celou dubu expedice viděli jen na pár hodin. Avšak deště jsme si užili až přespříliš. To nebyl déšť, ale liják za lijákem, který občas přešel v sněhovou vánici. Na britské základně Port Lockroy, to je ta základna jejíž budovy měsíc před naší cestou totálně pohřbila blesková sněhová kalamita a na pomoc s odklízením čtyřmetrové vrstvy sněhu muselo přispěchat královské námořnictvo, v letošním roce naměřila absolutní maximum srážek od roku 1986 (měření běží od roku 1986). Stávající posádka čítající čtyři ženy nám lehce poupravila medii vytvořený dramatický obraz. Nešlo o záchranu, ale o pomoc. Samy by tam to množství sněhu odklízely až dodnes. Každopádně čísla mluví jasně a klima v Antarktidě se neúprosně rychle dramaticky mění.
