Štika obecná (Esox lucius) žije zejména v pomalu tekoucích či stojatých vodách. Rybníkáři ji často vysazují ke kaprovi do rybníků, kde je dostatek plevelných ryb. Štika velké kapry neohrožuje, naopak jim prospívá tím, že je zbavuje nežádoucí potravní konkurence (okounků, perlínů a plotic).

Hlava štiky je dlouhá, horní i dolní čelist jsou protažené a shora zploštělé. Tlama je široká a bohatě ozubená. Zuby jsou dlouhé a zahnuté vzad. Ovšem nejsou na obou čelistech. Horní čelist ozubená není. Štika má navíc četné zuby na patrových kostech, na mezičelistech i na kosti radličné a jazylkové. Dokonce i žaberní oblouky jsou jemně a hustě ozubené. Nejdelší zuby jsou na spodní čelisti a jsou pevně srostlé se spodní čelistní kostí. Pokud se tyto zuby opotřebují nebo vylomí, tak jsou brzo nahrazeny novými.

Zubatá kráska “p-shark-ike”

Štikastojí obvykle blízko pod hladinou. Ukrývá se pod plouvoucími stulíkovými nebo leknínovými listy nebo pod potopenou větví či podemletým břehem. Zde typicky bez hnutí čeká na přibližující se kořist. Loví rychlým výpadem vpřed s široce otevřenou tlamou.

Štika s kořistí

Štiky se třou brzy z jara na přelomu března a dubna, jakmile se voda na mělčinách oteplí. Ryby připravené ke tření se se soustřeďují v zarostlých mělčinách. K jedné jikernčce se zpravidla přidružují dva nebo i několik mlíčáků.

vybrané foto štiky obecné

Informace čerpány z knihy: O rybách a rybaření / Jiří Čihák