3.9. 2020 – celodenní Milada: 28.8.-6.9. 2020 jsme měli potápět v rezervaci Illes Medes, ale COVID to viděl jinak, tak nám nezbylo než vyrazit na plavbu kolem ostrovů Illes Milades.

Story: Illes Milades 2020

Předpověď se vyplnila, počasí nám přálo, vlny malé a podmínky pro plavbu kolem 5 “ostrovů” jezera Milada byly takřka ideální.

Na cestu kolem ostrovů s námi vyrazilo i nesmrtelné “Tornádo“, které si osedlal největší dobrodruch pyrotechnik amatér Jarda.  Tornádo rozhodně nebylo nejstarším plavidlem a v naší flotile se objevovala i plavidla jež kupovali prarodiče našim rodičům.  Nejnovější plavidlo flotily “raketoplán” Challenger tentokrát přežil 73 vteřinu i když jeho “tepelný štít” z měkčeného PVC vykazoval značné známky deformace.

První ostrov jezera byl příliš blízko východnímu břehu. Druhý ostrov okupovala dvojice naturalistů a po kratším přesvědčování nezadaných vůdců plavidel jsme pokračovali k ostrovu třetímu, který se stal naší hlavní základnou.  Cesta potápěčským autobusem do Španělska na Illes Medes vždy byla součástí zážitku. Vzhledem k tomu, že na Miladu jsme se dopravovali individuálně, tak “zážitkovou” se stala v našem případě první plavba (kdo tím autobusem někdy jel, tak ten ví).

Jardova odvážná povaha se opět potvrdila i ve výběru odvážné kombinace poživatin, ale kefír prostě na výpravě nesměl chybět.

Na akci naštěstí dorazil i lékař, tak potápění mohlo začít. Vzhledem k tomu, že všichni z účastníků známe Miladu v noci, tak první polední session pro nás v tomto ohledu měla spíše sportovní až symbolickou rovinu. Samozřejmě na množství štik narazíte na Miladě vždy, ale na kapitální kusy je nejlepší noční potápění. Slaná je slaná a Milada je relativně dobrá i přes den, ale Medesy to nejsou.

Počasí bylo takřka dokonalé a v rámci odpolední session si kluci užili i západní část mělčin podél severního břehu. Jarda při snaze vyléčit své měknoucí Tornádo “usmrtil” jednu nafukovací komoru člunu a transformoval tím tornádo do podoby nafukovací matrace, se kterou se vydal s větrem v zádech ke čtvrtému ostrovu.  Já mezitím na paddleboardu až po čáru ponoru naloženého freediverskou výstrojí s třemi dalšími čluny ve vleku připlul k molu ve střední části severního břehu, kde jsme měli plánované místo setkání. Molo bylo již obsazené potápěčskou výstrojí jiné skupiny potápěčů (bublajících). Nechtěl jsem vstupovat na ponton vzhledem k tomu, že tam měla druhá skupina své věci. Asi nikdo nemá rád, když se vám kolem věcí motá někdo cizí.  Slyším, jak to dnes stálo za „nic“, jak nebylo nic k focení a jak je špatná viditelnost na hloubce. Se znalostí místních podmínek přidávám zlehka v dobrém pár informací ohledně Milady a kde i kdy to je na „zvířátka“ na Miladě nejlepší. Na oplátku obdržím velmi přehlíživé až pohrdavé pohledy. Inu není to u bublin poprvé a některé bubliny jsou holt někdy prostě bubliny. Po těchto zkušenostech se příště budu raději “cizákům” vyhýbat. Na závěr jsem se ještě dozvěděl, že tak velké štiky, jak jim ukazuji přece vůbec neexistují. Nejprve jsem polkl trochu hořkosti, že ten druhý mě vlastně nepřímo nazývá lhá…pohádkářem. No a následně mi jich vlastně bylo líto. Oni to prostě nikdy nezažili a tito pravděpodobně ani nezažijí.

Čas u vody letí neuvěřitelně rychle. Čtvrtý ostrov jsme navštívili již v pozdní odpoledne. Během radostného shledání s Jardou, který ostrůvek již nějakou dobu okupoval, se potvrdil plán obeplout i pátý ostrůvek a zamířit k baru s občerstvením na hlavní pláži. Obvyklá večerní návštěva “Rostisseria La Pineda” mezi pláží a hotelem v Estartitu to sice nebyla, ale co už COVID alternativa je prostě alternativa.

Akci jsme zakončili kratičkou plavbou zpět na pláž u Trmic kolem prvního “ostrova”. Sportovně společenská alternativní akce se vydařila a snad se nám v blízkém budoucnu podaří také nějaká další výprava do slané. Takto jsme zažili alespoň moře smíchu v dobré společnosti.