8.5.-9.5. 2020 – Žernosecké jezero (Labe): Za normálních okolností by mne asi nenapadlo vyrazit na vrakové potápění či safari do vod řeky jejíž jméno je součástí názvu mého rodného města Ústí nad Labem. Jarní návštěva Žernoseckého jezera je pro nás pravidelnou akcí již několik let, ale letos díky omezení možnosti vycestování „do modré“ měla částečně nádech akce typu „z nouze ctnost“.  Dolní Labe nás velmi příjemně překvapilo svou příjemnou viditelností 3-5m. Stanovení odhadu viditelnosti provázela intenzivní debata subjektivních názorů, ze které nakonec vyšla následující dohoda. Viditelnost přesahuje 3 metry a v extrémech dosahuje až cca 5 metrů. To je v každém případě viditelnost, která již umožňuje ve vodě Labe vidět opravdu zajímavé věci.

Velký vrak lodi dlouhé několik desítek metrů nebývá v našich českých vodách příliš častý a přesto jsme během jednoho ponoru (freedive session) viděli 6 takovýchto velkých vraků od pozůstatků historických dřevěných lodí jejichž stáří přesahuje několik lidských generací až po experimenty doby nedávno minulé, jakými bez pochyb je například vrak prototypu betonové nákladní lodi. Dalším ze zajímavých vraků byl kovový kolos přetočený na bok nedaleko plavební dráhy. Nejvyšší část vraku se nacházela jen jeden metr pod hladinou a její povrch nejprve připomínal podivný příhradový stožár z plechu. Při bližším ohledání jsme zjistili, že ony podivné díry trojúhelníkového vzoru připomínající otvory příhradového stožáru jsou postupně časem tvořeny kýly lodí, které na tento vrak najedou.  

Dobrá viditelnost nám však odkryla i jinou poetičtější část pohledu na tyto vody. Podvodní život a jeho překvapivou pestrost na Dolním Labi. Toto místo je relativně vyhlášené tím, že zbytky původního pražského mostu Barikádníků osidlují candáti a samci snůšku hlídají a chrání před predátory až do vylíhnutí potěru. Dobrá viditelnost samozřejmě tento pěkný moment z pohledu pozorovatele zesiluje a umocňuje i možnost orientace a zahlídnutí dalších živočichů. Necelý kilometr vzdušnou čarou od vstupu do vody se nám naskytl velmi zajímavý pohled, který se na naší volné vodě jen tak nezažije.

Opouštím vrak a vydávám se hlouběji do nejbližší zátoky. Tady by to šlo. To je přesně to místo, kde musí být pěkně živo. Naplavávám se šnorchlem na hladině do nejzazšího místa plného naplaveného dřeva. Vidím typickou konturu. Byl to sumec? Zanořuji se do 2 metrů a vidím pěkného sumce.  První myšlenka „hlavně si nesmím zkalit vodu, teď k němu nepůjdu a připravím se řádně na hladině“. Zlehka pod vodou pokračuji a mírnými pohyby míjím sumce čímž mu dodávám klidu, že je ukryt. Ještě pod hladinou se proplétám několika větvemi zatopeného stromu, když proti mně vyrazí hejno několika desítek kapřích obrů. Voda se začíná vařit. Viditelnost drasticky klesá. Myšlenky letí „mám fotit kapry nebo se otočit zpět na sumce“. Tok myšlenek přeruší impuls bránice „Vzduch, voe, vzduch!“. Vynořuji se mezi větvemi a kmenem stromu a přímo naproti mně na kmenu vidím vykulený pár očí. Želva byla stejně překvapená jako já. Můj hlasitý a lehce panický nádech ji dodal odvahu a byl impulsem ke skoku do vody. V tu chvíli můj mozek pracoval na 100% a v mé myslivně se proháněli sumci, kapří prasátka a želvy. Čas letí je třeba se rozhodnout a něco obětovat nebo bude pozdě na cokoliv. Vyhrál sumec následovaný želvou. Vypasené pašíky přeci jen potkáváme docela často. No a tak jak to bývá během několika minut se viditelnost změnila v neoddiskutovatelnou nulu.

Fauna na Dolním Labi a speciálně na Žernoseckém jezeře, které je součástí Labského stupně sahajícímu k ústeckému zdymadlu, je opravdu pěkná a relativně pestrá. Candáti, štiky, kapři, cejni, sumci a mnoho dalších druhů ryb. Bohužel se nám zde začínají objevovat i invazivní druhy. Osobně aktuálně nevidím ani tak velký problém ve výskytu želvy nádherné nebo žlutolící či nutrií, ale velmi nepěkným překvapením bylo neuvěřitelné množství invazivních hlaváčů černoústých. Nyní vypadají na první pohled jako příjemné zpestření, kdykoliv kamkoliv se na dno podíváte vidíte několik hlaváčů.  Ovšem jaký výsledný dopad bude mít tato dravá ryba živící se mimo jiné i plůdkem našich ryb to je velkým otazníkem. Snad se s hlaváčem černoústým naše příroda nějakým způsobem vypořádá.

Páteční odpoledne jsme strávili na jezeře a během našeho zhruba 3 km pátrání jsem viděli mnoho zajímavého.  Ochutnat na základně místní víno z nedalekého svahu bylo dalším příjemným lokálním zpestřením.

Po návratu na základnu nás čekal velmi příjemný večer a tak jak to bývá ve společnosti bublajících přátel i plný zajímavých pochutin. Osobně považuji takovéto „smíšené“ akce nás freediverů (a.k.a. socek) a scuba potapěčů (a.k.a. bublin) za přínosné pro obě strany. Nakonec někteří z nás přijímají „podobojí“ a všechny zanícené „zadrždechy“ a „bubliny“ spojuje láska ke světu pod hladinou.

Den plný sportovní aktivity jsme zakončili debreefingem u ohně.

Bohatá snídaně v okruhu přátel nastavila také hranice sobotního dopoledního potápění. Sobota byla již ve znamení prozkoumávání zátoky nacházející se přímo u báze. Tedy zbytky původního mostu Barikádníků, vartující candáti a nakonec také jedna další v pořadí již čtvrtá želva žlutolící  na jezeře.

24 hodin na Žernoseckém jezeře bylo opravdu velmi příjemných a jednalo se příjemně strávený čas s přáteli jak pod hladinou, tak i nad hladinou ve velmi pěkném prostředí.

Michale, Pavle, Lenko, Petře, Honzo, Milane, Lído a Amálko díky!