24.5. 2019 – Milada: Viditelnost na jezeře se mírně zlepšila, ale stále je velmi špatná a to zejména s ohledem na to, jaká ještě před pár lety bývala. Viditelnost se aktuálně pohybuje mezi 1-3 metry. Teplota vody na mělčinách má hodnotu 14-16°C. Rybí osádka je početná a i při takto nízké viditelnosti se lze snadno během nočního ponoru setkat i s několika kapitálními kusy štik, sumců a línů. Jakákoliv smysluplná „práce“ s rybou je díky špatné viditelnosti prakticky vyloučená. Stav nízké viditelnosti již u Milady nelze pokládat za odchylku od normálu, ale jedná se bohužel o nový normál.
Detailnější report z testování a několik ilustrativních fotografií/animací naleznete zde(v odkazu).
Testování E-M1X:
Na počátku tohoto týdne jsem si přivezl nový fotoaparát. Po týdnu stráveném seznamováním a nastavováním jsem páteční odpoledne na Miladě využil k prvnímu většímu otestování E-M1X. Prostředí jezera k tomu přímo vybízí. Spousta vodních ptáků, prakticky neustálá přítomnost dravců ve vzduchu, množství hmyzu. Pro testování jsem se vydal cestou/necestou kolem odkalovacího jezera. Hlavní okruh kolem jezera se stává se začátkem víkendu příměstskou promenádou.
Při balení testovací výbavy jsem si uvědomil fakt, který mě na MFT formátu snad nikdy neomrzí. Fyzika pracuje jak v neprospěch, tak i ve prospěch MFT oproti FF. Do malého baťůžku (lentilka „ProTactic“) lze naskládat prakticky kompletní rozsah 7-400mm (FF ekvivalent 14-800mm) a dvě těla s gripem s celkovou váhou fototechniky cca 5 kg (5,155 kg). Samozřejmě na druhou stranu kvalitu obrazového výstupu čipu Nikonu D850 nebo Sony A7RIII nemá příliš smysl porovnávat s čipem Olympusu E-M1X i přesto, že cenově tato těla patří do jedné společné kategorie. Specifické kvality E-M1X jsou prostě jiné (více například na www.SulaSula.com).
Pravděpodobně jedno z nevýznamnějších zlepšení jsem u E-M1X očekával v oblasti AF. Velmi příjemnou zkušeností byla reálná použitelnost kontinuálního ostření formou „trackingu”. Kdy „C-AF + TR“ (Continuous AF + Tracking) je použitelný. „C-AF“ velmi dobrý a „S-AF“ naprosto přesný. Zejména spolehlivost „C-AF“ a „C-AF + TR“ pro objekty letící přímo na kameru nebývá úplně silnou stránkou kamer formátu MFT. Olympus E-M1X si s tímto poradil velmi obstojně a špatně zaostřených snímků je v ideálním prostředí naprosté minimum tj. čistá obloha a přímo na vás letící pták. Typicky se jedná o cca 1 neostrý snímek z 10 i při 400mm ohnisku, kde naplno pracuje také stabilizace. Ve vodě může být efektivita AF samozřejmě jiná. Většina MFT přístrojů má i v takřka ideálních podmínkách problém s kontinuálním ostřením na rychle se pohybující objekt směrem ke/od kameře/kamery a tento problém se výrazně zhoršuje ve vodách s nižší viditelností. Na suchu v „C-AF“ pracoval E-M1X k mé plné spokojenosti rychle i s objektivy společnosti Panasonic a to do chvíle než jsem začal měnit jednotlivé parametry algoritmů AF. Zdá se, že výchozí nastavení AF je opravdu univerzálně dobře použitelné. Tedy například další parametrizace „C-AF“ pro na vás přímo letící objekt sice zvýší přesnost AF v takové scéně na hodnotu velmi blízkou 100%, ale pokud pták změní směr a začne se pohybovat v rovině rovnoběžné s rovinou čipu, tak naopak dramaticky klesne úspěšnost AF (9 z 10 je neostrých). Výchozí nastavení „C-AF“ mi subjektivně přišlo jako univerzálně opravdu nejvhodnější a alternativou může být nastavit si parametrizovaný AF do vlastního „custom“ módu a rychle přepínat mezi módy v případě potřeby změny.
100% crop – „C-AF + TR“ se v podání E-M1X stává na MFT reálně použitelným i když v okamžiku, kdy racek vyletěl ze záběru (větší pohyb s 400mm, který již E-M1X neustabilizoval), tak AF několik snímků minul.
Live ND je jedna z dalších zajímavých funkcí E-M1X, kterou jsem na Miladě chtěl vyzkoušet. Zavítal jsem do industriálního prostředí odkalovacího jezera a odzkoušel jak se bude fotoaparát chovat při focení z ruky v extrémních polohách minimální clony, maximální clony a maximální clony s Live ND. Výsledek splnil očekávaní a živý náhled výsledného snímku při Live ND je opravdu skvělý pomocník.
Industriální prostředí odkalovacího jezera a Live ND
Poprvé jsem si na těle E-M1X vyzkoušel extra dlouhé sklo 100-400mm i v jiné jeho variantě užití jako makro-objektiv na 400mm viz snímek samičky vážky ploské.
Samička vážky ploské na stromě cca 5-6 metrů daleko (nahoře plný záběr 400mm a níže 100% crop)
Olympus OMD E-M1X je opravdu skvělý fotoaparát, který sice nepřináší sám o sobě nějaký výrazně kvalitnější obrazový “produkt”, ale domnívám se, že dovoluje z MFT formátu v oblasti fotografie vytěžit aktuálně možné maximum. Jediným dalším omezením je mimo vlastní velikost čipu již jen fotograf.
Reanimace Ikelite + GH4:
Noc na Miladě jsem využil k otestování utopené a aktuálně resuscitované GH4. Reanimace/resuscitace proběhla celkem úspěšně. Rozebrání a vyčistění proběhlo bez problémů. Závěrka vyžadovala speciální péči, ale zdá se, že i utopená GH4 je zpět a zcela funkční.
Noční testování GH4 s objektivem 8mm proběhlo z technického pohledu dobře, ale resuscitace přinesla i kompletní vymazání veškerých nastavení včetně „custom“ módů a tak výsledek focení ve vodě s malou viditelností opravdu nedopadl úplně nejlépe. Vadné nastavení „custom“ módů jsem si uvědomil příliš pozdě. Fotografie na displeji GH4 vypadaly ostře, ale to s dioptrickou maskou vypadají prakticky vždy.
Přikládám několik ilustrativních fotografií:
Toto není pokus o “umění”. Toto je situace, kdy AF zaostří na drobné nečistoy či bublinky na vlastním dome portu housingu kamery.
Sumec velký (Silurus glanis) je na jezeře Milada velmi často k vidění. Na obrázku výše je střední jedinec, tak do 1,5 metru délky. Potkal jsem jednoho opravdu majestátního sumce, ale viditelnost v ten okamžik bohužel zdaleka nedosahovala jeho délky a naše setkání nenesl úplně s pochopením pro podvodní fotografii. Během několika okamžiků sumec “nervózně” zabral, zvířil sediment a stal se tak neviditelným.
Milada je známá svým zdánlivě až nekonečným množstvím štik. Během každého ponoru je jich k vidění nespočet v různých velikostech. Noční ponor, díky snížené viditelnosti, přinesl i setkání tváří v tvář s jednou vzrostlejší a “přítulnější”. Schopnost automatického ostření GH4 ovšem byla hluboce pod úroveň viditelnosti a neschopnosti “fotografa” řádně aparát nastavit. Clona 1.8, kontinuální ostření a k aparátu se rychle pohybující objekt při této viditelnosti je opravdu nad schopnosti GH4. Možná nový Olympus E-M1X by byl teoreticky dle “suchého” testování schopen takovou situaci zvládnout.
Štiku jsem nakonec musel lehce odstrčit, tak aby se neporanila o kovová ramena a světla. Fotografie jsou pořízené 8mm objektivem typu fisheye a tedy ve velké rychlosti ze vzdálenosti jednotek centimetrů 🙂
Závěr z testování 24.5. 2019:
Testování na suchu super a otestoval jsem si funkce, které mě na E-M1X zajímaly nejvíce a musím uznat, že Olympus E-M1X dalece překonává Panasonic G9. Zprovoznění GH4 dopadlo dobře, ale focení pod vodou již tak dobré nebylo a to díky chybě nastavení aparátu a také významně špatné viditelnosti. Rybí osádka Milady je fantastická, ale viditelnost a volně se vznášející nečistoty je něco, co zážitek významně kazí. Není prostor na „práci“ se zvířetem tj. nechat ho v bezpečné vzdálenosti zvyknout si na vaši přítomnost a klidným pohybem si zlehka na nádech naplavat do potenciálně zajímavé kompozice.